„Jen jez, co by za to daly děti v Africe,“ zná naše generace jako univerzální zaklínadlo proti dětské anorexii. Nevím, jestli hladoví černoušci s mouchami v očních koutcích dodali mým vrstevníkům chuti k jídlu, ale zaručeně přispěli k představě, že co obyvatel Afriky, to polonahá oběť hladomoru – hanba debužírujícím bělochům!

Prvního března se rozeběhl druhý ročník projektu Dnes jím jako Afričan (kukuřičná kaše jako „základní položka afrického jídelníčku“, jak píše deník Metro? Kdybych Choti předložila kukuřičnou kaši, asi by si myslel, že jde o českou národní specialitu, stejně jako bych já bez problémů uvěřila, že „evropské“ rumunské sármy jsou tradiční senegalský pokrm.) a já se skrze jeho internetovou stránku dostala až k článku, hovořícím ne právě nadšeně o nigerijské kuchyni.
 
Jako Češka, která už s iboským kulinářským uměním přišla do styku, autorčino nenadšení plně chápu: hrst sušených ryb, nasyrovo a nasucho přihozených do vařené rýže by se dala přirovnat snad jedině k páchnoucímu písku (skvěle křupaly mezi zuby) a fufu jsem hned po prvním kontaktu překřtila na fufuj – nic byť jen lehce mazlavého se mým oblíbeným jídlem hned tak nestane.
 
To ale je, jak jsem se dočetla v komentářích pod článkem, chyba.
Řeknu-li na rovinu, že mi nechutná nigerijské jídlo, stávám se ignorantem a rasistou, shazuji nigerijské tradice a „ze zkurvených Evropanů kteří zničili svět dělám nadřazenou kulturu“.
 
Je pravda, že na návštěvě bych se i já snažila neošklíbat (ostatně, i ty sušené ryby v rýži jsem statečně dokřupala), ale stejně mě názor  toho extremistického ctitele cizích kultur zaujal. A tak jsem si zkusila představit skutečně kulturně nepovýšeného, zcela přizpůsobivého jedince na návštěvě v nějakém takovém městečku…
 
„Ó, jak ta shnilá sušená ryba skvěle voní! A to co mi právě prasklo v ústech, to bylo kozí nebo ovčí oko? Ach tak, antilopa! Hned jsem si říkal, že to bude zvěřina! Mohl bych si přidat ještě trochu té hovězí kůže uzené nad hořícími pneumatikami? … Díky, skvělé! Dokonale propečené! A ta zvuková kulisa… Možná byste na tu hraničku z pneumatik mohli přiložit ještě jednoho dva zloděje, ti poslední už nějak tichnou… A jestli si můžu vybrat, prosil bych raději nějakého s větší výřevností…“ *
 
Ne, vůbec mi nevadí, že si milovník exotiky pobyt mezi přáteli užije. Přeju mu to. Ať si každý jí a dělá, co mu vyhovuje… ale neberte mi, prosím, právo říct, že mi rohlík s máslem chutná víc než žabí stehýnka!
 
 
 
 
 
*Za inspiraci k této části článku děkuji internetové konverzaci s Hanou Okafor.