„To jste tolik přibrala pokaždý? No tak to počítejte s tím, že přiberete zase,“ zavrtěla hlavou moje brněnská gynekoložka, když jsme se viděly naposledy. Prosila jsem o radu, jak se alespoň v tomto těhotenství vyhnout (obvyklému) téměř padesátiprocentnímu nárůstu hmotnosti.

Před sebou perspektivu metamorfózy v balón na nožičkách, nehodlala jsem se vzdát tak lehce.
Začala jsem „cvičit v noci, když děti spaly“ a jedla jsem jen tolik, abych neomdlévala hlady. „Lékaři doporučují těhotným váhový přírůstek 8 – 12 kilo,“ říkala jsem si, když jsem s kručícím břichem míjela ledničku. Osmikilového limitu jsem dosáhla během jediného měsíce.
 
Ale ne, tentokrát se nevzdám tak lehce. Ten jojo koloběh – otěhotním, přiberu 30 kilo, porodím, zhubnu 30 kilo, otěhotním, přiberu 30 kilo, porodím, zhubnu, otěhotním… – musí jít přece přerušit i jinak, než za cenu neplodnosti!
 
Napsala jsem výživové poradkyni. Pochválila mě za můj příkladný přístup a za to, že jsem se nenechala odradit gynekoložkou. Slíbila mi, že „s tím něco uděláme“ a nařídila sepsání jídelníčku za týden.
 
„Hm, žádné zásadní chyby tam nevidím,“ usoudila mladá dáma motivující konfekční velikosti, když jsem záznam předložila u ní v kanceláři, „možná byste mohla jíst ještě trochu víc…“ Kdybych teď jedla trochu víc, tak neprojdu dveřma, pomyslela jsem si nezdvořile, sebrala štos nabízených brožurek o stravování a míře jedovatosti ryb z českých toků, rozloučila se se sympatickou, byť bezradnou poradkyní a odebrala se přibírat.
 
……..
 
„Co jíte, že tolik vážíte?“ podivila se paní doktorka na kontrole v porodnici, „nějak hodně sladkého ovoce?“
V žaludku dušené filé a pár lžiček suché rýže, jediné to moje jídlo za poslední dva dny, nadechla jsem se zhluboka, vyloudila na tváři úsměv a informovala paní doktorku, že takový je u mě zcela obvyklý průběh těhotenství, ať už ne/jím cokoliv.
 
……..
 
 
„Teď jsou ty děti hrozně veliký,“ pravila porodní asistentka na sále jiné porodní asistentce, když se ukázalo, že můj poslední potomek jest parametrů mírně obřích. „Ženský si dneska vůbec nehlídaj´ váhu, hrozně přibíraj´, ale to jde všechno na děti a není to dobrý.“
 
 
…..
 
Připomněla jsem si, že při kojení se nedoporučuje hubnout víc, než dvě kila za měsíc. Hubnutím se do mléka vyplavují toxiny a chudák děťátko to všechno pije. Rozkousala jsem poslední trojúhelníček maxityčinky Toblerone (toho dne už třetí), zapila to litrem plnotučného mléka, zabalila mimino a vyrazila na nákup – měla bych si k večeři pořídit něco výživného, třeba osmičku ovocných knedlíků s tvarohem a máslem a cukrem, plánovala jsem si, když jsem do ní vrazila.
 
„Jé, dobrý den,“ zajásala sousedka z vedlejšího domu. „Tak už se vám to narodilo, ukažte… Kolik mu je, dva měsíce, ne, tak nějak? Já vás nejdřív nepoznala, vy vypadáte po porodu tak dobře, nějak jste zhubla!“
 
„Jo. Šest týdnů, osmnáct kilo,“ zamumlala jsem a povytáhla si padající kalhoty. V kapse jsem nahmátla prázdnou tubu od lentilek. Musím si koupit další. Radši dvě.