Moc tomu nerozumím. Co vede ženy a dívky, aby snědému uhrančivému cizinci tolerovaly chování, za které by českému Honzovi rozbíjely hlavu litinovou pánví, nebo minimálně ukazovaly záda – z dálky?
Nejednou jsem se setkala s dívkami, které se rozplývaly nad tím, že se budou z veliké lásky vdávat. Seznámily se před čtvrt rokem, měsícem nebo týdnem „s takovým milým…“ a on si je chce vzít. A slečna, mnohdy i již nemladá slečna v druhém kole a s párečkem závazků na krku, vybírá a leckdy i platí prstýnky, vyřizuje doklady, objednává sál na radnici.
Kdyby na tutéž slečnu v půl čtvrté ráno zahalekal podnapilý Jožka, se kterým se seznámila téže půlnoci nad pivem, že se ji vezme, poklepala by si na čelo a přidala do kroku, aby se toho blázna zbavila. Když v půl čtvrté ráno prohlásí Charles či Tareq, že už teď, tři hodiny po seznámení, ví, že ona je ta jediná a pravá a jen s ní chce ruku v ruce kráčet životem, slečna se zapýří a začne vybírat text na svatební oznámení.
Kdyby Jožka nepřišel na dvě rande, nechal za sebe platit útratu a nájem, kdyby Jožka na čtvrt roku beze stopy zmizel nebo byl viděn v objetí s jinou, většina žen by ho honem pustila k vodě. Když tohle všechno udělá Charles nebo Tareq, milující snoubenka či manželka přivře očko – však ono se to jistě už nestane!
Myslela jsem na to, když jsem četla knížku Ivany Teshomeové Měsíční sonáta pod africkým sluncem. Ve zkratce: studentka střední školy, nadějná klavíristka, se v restauraci setká s etiopským studentem. Nechá se sbalit a není jí divné, že milenec nechce znát její přátele, že ho nezajímá její život ani studium – v retrospektivě ho obviňuje, že byla manipulována, má mu za zlé, že ho respektovala, klade mu za vinu, že jejich sexuální soužití (o němž podle knihy nikdy nehovořili) ji nenaplňovalo.
Po dvouleté známosti, kdy se milenci scházeli víceméně jen v pokoji studentské koleje, začala mladá žena plánovat svatbu. A protože nastávající ženich se držel zpátky, všechny administrativní záležitosti vyřizovala nevěsta („po úřadech mě nechal běhat samotnou. Dostatečnou omluvou jeho postoje k této věci byla skutečnost, že je cizinec, nevyzná se zde tak jako já. A protože je tmavé barvy pleti, nejednají s ním na úřadech právě nejlépe. Ze značné části mohl mít smíšené pocity, ale ze značné části hledal výmluvy, které jsem přijala a tím se prakticky podvědomě rozhodla mu sloužit.“).
Budoucí nevěsta také chodila na noční brigády, aby budoucí ženich mohl odjet do Etiopie vyřídit zbytek dokladů potřebných k svatbě (budoucí ženich se opět neangažoval). Pozvala snoubence na společnou dovolenou a zpětně se horší nad tím, že ho nenapadlo poměrnou část nákladů zaplatit. Nastávající ženich si nepřál, aby někdo z jeho známých věděl, že bude mít dítě, za snoubenkou, hospitalizovanou v době rizikového těhotenství, téměř nechodil. Přes to všechno nevěsta necouvla a svatba, kterou administrativně vyřídila sama a kterou zaplatili její rodiče, se nakonec přece jenom konala.
Etiop (jak se v knize Etiopanům říká) Asafa odjel domů a po nějaké době manželka se synem skutečně přiletěli za ním až do Etiopie – opět za peníze manželčiných rodičů.
Bývalá konzervatoristka s překvapením zjišťuje, že v Etiopii má nižší životní standard, že může jen stěží nalézt uplatnění jako pianistka, odcizení mezi manželi se prohlubuje, pobyt v Africe se pro Češku stává noční můrou. A dobře se mladá paní necítí ani v Československu, kam (opět) přijela porodit i své třetí dítě:
„Postrádala jsem muže, otce svých dětí, který by sdílel mou radost z našich ratolestí, který by mne pohladil, políbil a třeba donesl kytku kopretin natrhaných na louce při dovádění s kluky.“
Měsíční sonátu pod africkým sluncem vydalo v roce 2010 nakladatelství Akcent.
A já si po jejím přečtení znovu říkám, jak je možné, že některé ženy jsou ochotny odjet do cizí země nebo dokonce na cizí kontinent s mužem, který se chová tak, že já sama bych s ním neodjela ani na kafe do Vysočan…
paja-ostrovanka
kvě 12, 2011 @ 17:01:40
ufff… nechapu. ale zas na druhou stranu by byla docela frajerka, kdyby se ji podarilo uplatnit se jako pianistka v etiopii a vydalt penize na spolecnou vilu s bazenem, aby mela vyssi standard nez doma:) prosim te, tyhle sileny knizky si kupujes nebo jen pujcujes v knihovne??
Sandra
kvě 12, 2011 @ 18:34:29
Mně na těchto knížkách vždycky fascinovalo, jak někdo, když už je tak blbej a podělá život sobě i svým dětem, má ještě potřebu o této své blbosti napsat knihu. Proto tyto knížky zásadně nečtu (s výjimkou Bez dcerky neodejdu a jejího pokračování, ale to je trochu jiná liga.)
Cirrat
kvě 12, 2011 @ 22:05:22
Hlavně to vždycky hodit na něj, protože to,že ona musela programově oči a ještě si na ty zavřený víčka nasazovat sluneční brejle, za to ona, simvás, chudinka malinká přece vůbec nemůže. Blech. Kéž by takovýhle chování (nejen ohledně Jožků a Vysočan) bylo výjimkou, ale bohužel…
Nyaare
kvě 13, 2011 @ 22:38:48
Jenže bohužel se podobné případy nevyskytují jen v autobiografických beletristických tragédiích, ale stačí se rozhlédnout. A obávám se, že můj odhad, že podobně jedná každá druhá partnerka/snoubenka/manželka, nebude daleko od pravdy. Manželko, tutéž otázku si kladu už dlouhá léta. Jedna z verzí mých rozumových úvah staví na tom, že dotyčné svou identitu/zajímavost (pro okolí) staví na svém exotickém partnerovi (toho přece nemá jen tak každá!), a proto jsou ochotny snášet ústrky a ponižování. Ostatní vesměs pseudopsychoanalytické úvahy by svědčily (pro traumata v dětství, samozřejmě, nejasně diferencovaný vztah k opačnému pohlaví apod.;)) pro frustrovanou potřebu být užitečná (a mít vděk). Ne, moc kecám. Ale pokud dojdeš k odpovědi, zajímá mě.
Cheorchia
kvě 16, 2011 @ 21:47:54
Jedno klise rika,ze :\"Druzi lide si k nam dovoli pouze to, co jim dovolíme my samy. \". Takze kdyz se dotycna chova jako rohozka,nelze se divit,ze si o ni partner otira boty. Co mi na tomhle pribehu nejde do hlavy,pak rodice dotycne.Vyber partnera je na kazdem,ale proc evidentne nespravnou volbu sponzorovat?
Wendolene
kvě 17, 2011 @ 04:51:35
Tuto otazku si take nekdy kladu, odpoved asi lezi nekde v te exotice. Slecny nepouzivaji mozek, ale neco jineho, chozeni s exotickym cizincem je deli od mas, navic mohou vypravovat o svych utrapach dale, jak vse museji delat samy atd. A jeste napisou knihu, ktera se vyda. Hmm, knihkupec je zlomyslny a chce ukazat, jak jsou nektere zeny prastene? Zduraznuji, nektere. :)))
Luciena
kvě 18, 2011 @ 17:20:17
Myslím si, že je dobře, že dotyčné o své zkušenosti napíšou knihu. Třeba se dostane ve správný čas ke správné ženě, které to pomůže otevřít oči a uvědomit si některé věci přetím, než, jak zaznělo výše, \"podělá život sobě i svým dětem\". Mám vlastní zkušenost s tím rozdílem, že když se ukázalo, že můj „Charles či Tareq“ (taky po dvou setkáních věděl, že si mě chce vzít a mít se mnou děti) není ochoten místo slov předvést činy a hlavně že není ochoten obětovat ani část toho, co bych musela obětovat já, abychom spolu mohli žít, v zemi, kde žije on, tak jsem se s ním rozloučila. Bohužel si uvědomuji, že jsem s ním asi měla víc trpělivosti, než bych možná měla s naším „Jožkou“ ve stejné situaci a sama dumám nad tím, jestli v tom hrál velkou roli jeho exotický původ. Nerada přiznávám (protože mi to přijde povrchní), že nějakou roli to hrálo určitě. Ale věřím, že se to dá psychologicky rozebrat viz. Nyaare. Říct o dotyčné, že je prostě blbá, je až moc jednoduché.
Manzelka
kvě 19, 2011 @ 11:42:31
Pájo, půjčila jsem si to. (O literárních kvalitách jsem se schválně nezmiňovala, pro ilustraci citátek: \"Popadla jsem kufry, pobídla unaveného a stejně jako já překvapeného Martina skutečností, že nás tatínek nečeká, a zamířili jsme ke stanovišti taxi.\") Ale v jiných oblastech paní Teshomeovou prosím nepodceňovat, ona se skutečně živila jako klavíristka v Etiopii, jen na tu vilu nevydělala. Sandro, sama autorka tam někde píše, že kdyby dneska viděla někoho v podobné situaci, sama by radila, aby si dotyčná nechala dítě a opustila muže, tak to asi psala jako radu. Cirrat – přesně. Ta knížka má, už nevím, dvě stě stran(?), ale není tam vůbec nic o jediné pozitivní vlastnosti toho muže, o jediném pozitivním společném zážitku (s výjimkou jednoho výjimečného \"skoroorgasmu\" – popsán proto, aby mohlo Etiopovi být vyčteno, že už se to nikdy neopakovalo). Tak když spolu byli tolik let a on nikdy neudělal, neřekl, nezařídil nic správně a jí s ním nikdy nebylo dobře, proč si ho brala, proč s ním žila? Nyaare, kdybych věděla, nedivila bych se. 🙂 Cheo, já si právě nejsem jista, jestli ta volba byla zjevně nesprávná – třeba rodiče měli dotyčného rádi a paní na něj zanevřela až časem? Mně se nezdá možné, že by byl tak hrozný, že o něm není možné napsat jediného dobrého slova… 😉 Wendolene – myslet něčím jiným než hlavou nejde věčně 🙂 – a vydavatelé vědí, že povídání o tom, jak chuděra trpěla v cizině, se vždycky dobře prodá – i když tahle paní nebila bita, nehladověla, nikdo jí nebral děti a neprchala, ale trpěla alespoň nedostatkem lásky a kuchyní bez sporáku. Luciena – no právě… Já si pořád lámu hlavu nad tím, proč Jožkovi by to neprošlo, ale Charles si to dovolit může. 😦
L.
kvě 21, 2011 @ 09:29:24
treba jim to dovoluji proto, ze Charles nebo Tariq to na druhou stranu vyvazuji tou exoticnosti, jinakosti, urcitou nepredvidatelnosti ktere neopadne tak rychle (nebo nikdy)jako s domacim Pepou.Nektere z nas maji mozna daleko radsi vzruso a adrenalin (i ve vztazich)nez pohodu a klid a jistotu…:)
Cheorchia
kvě 21, 2011 @ 15:13:19
Manzelko pamatujes,jak jsem Ti tenkrat posilala link na xchat,kde dotycna vypisovala castky a svuj pribeh s exotickym milencem? Na tom chlapovi nebylo ani ň dobryho. Zatahla za nej dluh na alimentech(proboha prooooccc??? Chlap co se nestara o svoje deti,je mi naramne podezrely!),aby nesel do basy,nakonec ji vykradl,zmlatil a dluzi ji skoro ctvrt milionu. Nekdy se to opravdu tak stane,ze na dotycnem neni nic dobreho,ale lidi si partnera lakuji na ruzovo.Ze se treba zmeni,az se vezmou,az prijde jedno dite,druhy,treti.. Nakonec je zenska sama,exekutor klepe na dvere a chlapek si spokojene zije dal,protoze uz jsou rozvedeny,on nedela a dluhy z manzelstvi jsou prece spolecny. Takovych pripadu ve svem okoli znam hned nekolik. Pravda jen v jednom pripade byl dotycny exotickeho puvodu :)).
nz
kvě 22, 2011 @ 11:45:29
jsou ženy, které v touze být milovány ignorují veškeré varovné signály, odpouští a přivírají oči. A je jim úplně jedno, jestli je to Pepík nebo Tareq, jen Tareqové a Charlesové bývají zdatnější a vytrvalejší v nadbíhání. Sňatkoví podvodníci, kteří vysají ženu do poslední koruny a připraví ji o ideály i sebeúctu byli vždy a všude. A pijavice existují i v ženském provedení…
hamilton
kvě 22, 2011 @ 18:58:22
Manzelko, to proto, protoze pro Cesky je JAKYKOLIV cizinec lepsi, nez cesky kluk. Proto budou riskovat sve zdravi, jen aby mohly nabidnout svuj reproduktivni organ komukoliv jinemu, nez ceskemu klukovi. Proto tedy ceske holky radeji ziji s beduinem v baraku s domacim dobytkem, nez aby chodili s normalnim ceskym klukem. Myslim si, ze jsme na toto tema uz pred lety mluvili …. Pekny den
Nigerijcova žena
kvě 22, 2011 @ 21:41:13
nez aby zily s ceskym klukem v baraku s domacim dobytkem ???? Vy u jste s nejakym ceskym klukem chodil?:)
Manželka
kvě 23, 2011 @ 01:07:25
Cheo, no dobrá, tak nebylo ani ň dobrýho, ale podporovala ho i rodina a široké okolí dotyčné? Já jak jsem tak četla tu knížku, nabývala jsem dojmu, že prostě slečna ulovila pána, co o ni zas tak moc nestál (resp. dotlačila ho ke svatbě), pak se jí nelíbilo v Etiopii a tak si teď na nic dobrého nevzpomíná – ale ze všech těch \"příkoří\", co popisovala, se mi podstatné zdálo snad jen to, že za ní nejezdil do nemocnice – muž ji v rámci možností živil, nebil ji, nenadával jí… A že jí nenosil kopretiny a nezažívala hvězdné orgasmy a muž si nehrál s dětmi? Hm… Třeba si v Etiopii chlapi s dětmi nehrají? Hamiltone, ale to zas nekoreluje s tím, že ženy jsou vypočítavé potvory, co jdou jen po majetku? 😉
Papaja
čvn 06, 2011 @ 10:21:18
To jsem nastesti necetla. 🙂 Ale mezi mymi znamymi jsou i ceske nesmisene pary, kde maka na vztahu i \"chlebu\" hlavne zenska. Hnus!!! :)))