Dvanáct krajů

Kdyby mi teď někdo předložil nějaké děťátko, to moje myslím, zmenšené do velikosti a podoby novorozeněte,poznala bych si ho vůbec?

Proklikávám se starými fotografiemi a videi (to je vám věc, takové video!) – je to na místo i na čas míň náročné, než listovat alby, ale zas to postrádá kouzlo jistoty, že fotografii najdu stoprocentně, vždycky, i když nepůjde proud. A žasnu, jak podobné jsou si naše děti, když jsou malinké, a jak se mění ; no, my dospělí se s léty měníme taky, ale drobátko jinak.

Ve fotografiích máme uvězněno

čištění zubů…

Taky jarní kytky v parku, které už dávno odkvetly a znovu vykvetly a znovu odkvetly…

… vítězného Knoflíčka…

…odpočinek na trampolíně (a, ehm, nepořádek kolem ní…)

… lov na draka 🙂

Objevování nových chutí

… i nových rostlin

…a nerostů…

…a živočichů.

A cesty do školky

A výlety do herny

kde se dalo skákat a lézt

a muzeum, kde jsme se málem poztráceli

a kde měli moc pěkného mamuta

– jó, cože jsme to říkali o těch nových chutích?

Já vím, že některé fotky tady už byly… Ale jiné mají premiéru.