Tramvaj cinkla a rozjela se. Vždycky nejdřív přijede ta, kterou zrovna nepotřebujeme!
Zůstali jsme na nástupním ostrůvku sami, s macatou paní a bělovlasým pánem. „Sami,“ to znamená já, Choť, Miminka, Knoflíček, Kakao a Žďourka.
Vítr shrnoval náš odraz v kalužích do varhánků, Žďourka se choulila Choti na hrudi a všichni jsme se těšili domů, do tepla. Kakao si své závětří vyrobil hned – přetáhl boudičku kočárku dopředu.
.
Bělovlasý pán v šusťákové bundě pomalým krokem došustil až k nám. Pohledem překontroloval předškolní děti. Chotě. Ždourčiny nožičky, vykukující z nosítka. Obešel kočárek s od kolen nahoru neviditelným Kakaem.
.
„To máte spolu?“ obrátil se na Chotě.
.
„Dobrý den,“ odpověděl tázaný.
.
„Spolu, ty děti, máte?“ podíval se zvědavec na mě.
.
„Dobrý den,“ zopakoval Choť.
.
„Dobrý den,“ nechal se přimět ke zdvořilosti, ale původního záměru se nevzdal: „To jsou vaše děti, vás dvou?“
.
„Ne. Jsou cizí. My je vůbec neznáme,“ odtušil Choť, zatímco jsem mávala na řidiče přijíždějící tramvaje, aby věděl, že k němu do vozu chceme nastoupit s kočárkem (a úplně cizími dětmi).
.
Vzpomněla jsem si pak, jak tu kdysi jedna čtenářka psala, že jí (na rozdíl ode mě) lichotí „lezení do kočárku bez dovolení,“ které bere jako vyjádření obdivu nad dítětem (já vím, že jsem hrozný škarohlíd, ale ve zvolání „taky tmavý!“ a „se chci podivat. né?“ ten obdiv ne a ne najít 🙂 ). Pak jsem si vzpomněla na pána, co se ptal, jestli „ty děti mají jednoho tatínka.“
.
Jsme nápadní.
.
„Mami, ostatní děti nejsou hezké jako my?“ ptala se mě nedávno Miminka.
„Jsou taky hezké,“ odpověděla jsem.
„Ale jim to nikdo neříká?“ podivila se.
„To se ti jen zdá,“ přesvědčovala jsem ji, „určitě jim to také někdo říká.“
„Já jsem ještě neslyšela,“ podívala se na mě pochybovačně „že by to někomu jinýmu taky pořád všude říkali…“
.
Teď už jen doufám, že stejně všímavě nezačne rozebírat, jestli jsme vůbec jejich rodiče a s kým nebo odkud je teda vlastně máme… 🙂
squire
čvc 28, 2011 @ 15:45:51
Milá Miminko, buď v klidu, vzkazuje ti moje Prťo, že si tak půl roku myslela, že \"Ahoj\" se německy řekne \"süss\" (sladká), protože to bylo vždycky to první, co od cizího člověka zaslechla. Když je dítě hezké, tak s tím nikdo nic nenadělá, ať má barvu jakou chce.
Sandra
čvc 28, 2011 @ 15:49:51
Tak hezcí jsou určitě také, jen nejsou tak nápadní. Já když přijela se svými blonďatými modrookými dětmi do Itálie, tak nás také všichni zastavovali a volali: bellissimi bambini! To je prostě daň za odlišnost. Nicméně tvoje Miminka je prostě kočka, ta by jistě i ve skupině mulatů zářila:)
Lemp
čvc 28, 2011 @ 18:46:42
Dobré. Vtipné a pohotové. Myslím, že Choť to bere s větším nadhledem. Černocha jsem viděl v Praze poprvé asi až v 10 letech a zíral jsem s otevřenými ústy, zcela nezpůsobně, dnes by se řeklo – xenofobně. Malé zamyšlení: barvu své pleti, stejně jako jméno, si člověk nevolí, ale vybírají mu ji rodiče. Jméno si člověk změnit může (pokud se mu nelíbí), barvu pleti nikoliv.
Divizna
čvc 28, 2011 @ 19:28:29
Pěkná blbost. Odkdy můžou rodiče kecat do toho, jakou bude mít dítě barvu? Dostane prostě stejnou jako oni, případ vyřízen. A udivené zírání sice není prototypem vybraného chování, ale co je na něm xenofobního?
Lemp
čvc 28, 2011 @ 19:43:28
Divizno, tak dobře, matka dává jméno dítěti v porodnici, matka rozhoduje, jakou bude její mít dítě barvu. Xenofobní – to je dneska taková oblíbená nálepka, která se dává skoro na všechno, i na neslušné chování.
squire
čvc 28, 2011 @ 19:48:16
Divizna:)) Divila by ses, kolika oboustranně černošským (jak se to řekne správně?) párům se narodilo bílé dítě! Ve většině případů albinismus, ve zbylých hříčka genů (zapomenutý bělošský pradědeček) a leccos půjde vysvětlit i jako obyčejná kukačka:-D A zírání do kočárků je asi stejně xenofobní jako třikrát denně slyšená hláška \"Und welche Sprache war das, dass Sie zu dem Kind gesprochen haben?\", tedy vůbec. Lidi prostě jsou zvědaví na cokoliv, co není z jejich okruhu. Dokud nebude svět dokonale promixovaný, tak to tak bude.
Lemp
čvc 28, 2011 @ 20:29:36
se prostě buď zdědí nebo nezdědí. http://zpravy.rozhlas.cz…–210873 A propos, víte, že porodník pozná kukačku už na porodním sále? (A není to podle barvy kůže).
Sandra
čvc 29, 2011 @ 09:15:39
Jak se pozná kukačka už na porodním sále? To by mě fakt zajímalo. Mám 3 děti, které čím jsou starší, tím víc jsou podobní na manžela, blonďatí, modroocí. Když vylezly ven, byly to tři oslizlé fialové koule se slepenými tmavými vlásky a zdeformovanou šišatou hlavou. Jak se v takové chvíli pozná, jestli to jsou, nebo nejsou kukačky?
Lemp
čvc 29, 2011 @ 09:32:31
Sandro, pošlu ti to jako komentář na tvůj blog – aspoň ti to zvýší návštěvnost.
Sandra
čvc 29, 2011 @ 09:43:52
Jakože vtip? Tak to jo. Vyšší návštěvnost ani nepotřebuji, díky za péči:)
squire
čvc 29, 2011 @ 12:58:48
Teda lempe, to je to nejbizarnější tvrzení, co jsem kdy četla (nakoukla jsem k sandře, jo). :-DDD Máš k tomu nějaký relevantní zdroj nebo je to jen z tvé hlavy?
Lemp
čvc 29, 2011 @ 14:06:38
Squire, to jsou zkušenosti, které se nikde nepublikují, ale mám to z první ruky, je to tak. Pozn.: platí to pro každé nechtěné dítě, nejen pro kukačku, asi nějaký reflex, či co.
Manželka
čvc 29, 2011 @ 16:05:02
Sandro, já vím, na zastavování a volání jsme zvyklí (kamarádka bioložka vezla půlroční bílé mimino do Senegalu, a také tam budila pozornost 🙂 ), ale vyptávat se, kdo je otec, kdo je matka, kolik je otců nebo kolik je matek, případně kontrolovat barvu dětí… hm, není to už trochu za hranicí? 🙂 Lempe, jo, Choť to bere \"s větším nadhledem\", když nepočítáte třeba tu přes ruku plesknutou dámu ve vlaku (psala jsem, když jste tu asi nebyl…) 🙂 \"Xenofobně zírat\", to jsem tedy ještě také nikoho neviděla. Matka nedává dítěti jméno v porodnici, budoucí matka v porodnici předává lékařům oběma rodiči podepsaný papír o jménu dítěte. Na vzhled potomka nemá budoucí maminka o nic větší nebo menší vliv, než budoucí tatínek. Navíc, k malému zamyšlení – sice nejsem nijak extra nadšená z toho, že mi tatínek vybral blonďatou maminku a ta zase pro změnu tatínka, po kterém jsem zdědila pár nereparabilních kosmetických vad, ale rozhodně si myslím, že vybírali daleko líp, než kdybych byla třeba krásná a dokonalá, ale zato vyrůstala jen s jedním rodičem, protože ten druhý by se nechtěl starat, byl alkoholik nebo obecně šel jakkoli špatným příkladem… Kolem nás běhá plno dětí, který maminky a tatínkové \"vybrali\" nenápadnou barvu, ale to je asi tak všechno. Vsadím se, že dobré rodinné zázemí je do života rozhodně důležitějším vkladem. S tím genem to není tak jednoduché. Ten gen je jen jeden, není to \"gen bělochů\". Proto také lidé nejsou bílí nebo černí nebo žlutí, ale vždycky světlejší než tmavší z rodičů a tmavší, než ten světlejší – podrobněji třeba tady: http://mathildasanthropologyblog.wordpress.com… K Sandře na blog chodím i tak 🙂 – a tohle tvrzení je pěkná konina. I kdyby porodník věděl, že nějaká maminka dělá to a tamta ono, jakpak poznal, že dítě té, co měla nožky u sebe, je kukačka nebo není chtěné? Všechny se přiznaly? A jak se to pozná u ženské, co rodí ve stoje nebo v kleku?
Sandra
čvc 29, 2011 @ 17:52:04
Lempe, já myslela, že to měl být žert. Pokud jsi to myslel vážně, tak bych řekla, že něco takového může tvrdit jen někdo, kdo nikdy nerodil. Kromě těch žen, které měly pocit, že mají větry, odešly si upšouknout na toaletu a dítě z nich vypadlo do záchodové mísy- a já žádnou takovou osobně neznám- porod bolí.A když máš pocit, že tě každou chvíli něco roztrhne zevnitř, tak přemýšlíš jak se té bolesti co nejrychleji zbavit a jak se naštelovat tak, aby to co nejmíň bolelo a aby dítě bylo co nejdříve venku (teda kromě Manželky, která se zase snaží ze všech sil udržet dítě v sobě až na porodní sál a neporodit na chodbě) Každopádně tak jak tak nemáš ani pomyšlení nad tím rozjímat, jestli bylo dítě chtěné, či nechtěné a kdo je jeho otec. Dokonce jsou zaznamenány případy žen, které se o dítě snažily roky a při porodu pak ječely na partnera, že ho nenávidí, že jim tohleto provedl a že to dítě nechtěj…jakým směrem, podle tebe, tlačily v tu chvíly nohy tyto ženy?
squire
čvc 29, 2011 @ 19:17:28
Ta praxe s oboustranně podepsaným papírem o jménu dítěte odevzdaným před vlastním porodem je naštěstí jen v ČR a podobných republikách. Tady v Německu se vás zeptají na jméno, až když vám dítě vrní na břiše, a v Anglii může dítě na jméno čekat klidně několik dní, v porodnici ho vedou pod označením \"baby + příjmení\" a nikdo na nic netlačí. Jméno je jeden z velkých vlivů na formování osobnosti a zaslouží si pořádně rozmyslet, a někdy prostě člověk jde na porodní sál s fixní představou Amálky a najednou kouká na tu holčičku a napadne ho, tohle přece není žádná Amálka, to je jasná Monika…
Wendolene
čvc 29, 2011 @ 20:54:47
Chot uz to bere s nadhledem a trosku drze,co? Neni xenofobni zirat na lidi jine rasy, je to jenom drze a okate ukazujici cosi o chovani. vybrat barvu ditete nelze, vetsina rodicu diskutuje o jmenu dohromady, jak se pozna kukacka na sale? Lemp mne bavi vic nez clanek, doufam, ze mi Manzelka promine…co se tady jeste doctu??? Nikdy nevite, jak budou misene deti vypadat. Nekdy jsou tmavsi, nekdy svetlejsi, nekdy vypadaji zcela bile, nekdy maji rysy druhe rasy,ale bledou tvar a naopak. I deti smisenych rodicu mohou vypadat zcela jinak.
squire
čvc 29, 2011 @ 21:30:31
ad 12: Lempe, dokud neuvedeš jméno porodníka, který ti tohle nabulíkoval, tak se prostě nevykroutíš z toho, že je to bohapustý výmysl.
paja-ostrovanka
čvc 30, 2011 @ 12:35:37
a mne zas lichoti, kdyz mi lidi rikaj, jak mam krasny a sikovny deti. 🙂 a nevadi mi, kdyz se me ptaj, jakou mluvim reci a odkud jsme. je to docela dobra prilezitost jak zaprist hovor, kdyz je clovek na zastavce, u doktora, v bance. ale ja se proste rada bavim s cizima lidma:))
Wendolene
čvc 30, 2011 @ 19:25:08
ono zalezi na tom, jak se lide chovaji a jak se zeptaji nebo jak komentuji. Nekdy cloveku proste leze na nervy vecna pozornost. Sice nemam takovou exotiku, ale kdyz nekdo bez nejakeho slusneho uvodu zacne zkoumat akcent nebo cestinu (kterou povazuje za francouzstinu) a dost orazene, tak nekdy neodpovidam pravdive.. proste mi lezou na nervy. Kdyby se zeptali slusne a s nejakou omackou okolo, fajn. Navic spousta techto zvidavych lidi ani netusi, kde nejake Cesko je, natoz co to je. Ale ja jsem jina bytost, sice se rada bavim s cizimi lidmy, ale ne s kazdym a nemam rada oprskle a netaktni lidi. A ze jich je! Take cloveka unavi, kdyz treba 25 let musi rikat, odkud je…
Plamienka
čvc 30, 2011 @ 19:50:39
Obdivujem pána manžela – dokonalý anglický humor. Panej asi riadne zaskočilo 🙂
Lemp
čvc 31, 2011 @ 15:32:46
Ad 17) Squire, jméno ti řeknu osobně, jestli ještě někdy zavítáš do Čech. Myslete si, dámy co chcete, ale pokud nemáte čisté svědomí, může být přítomnost manžela u porodu svým způsobem riskantní. —————————————— Ad 13) Manželko, matka samozřejmě rozhoduje o tom, jakou bude mít její dítě genetickou výbavu do budoucna, zda bude mít po kom zdědit gen SLC24A5, zda bude chytré po Frantovi Brabcovi nebo hloupé po někom jiném (Knoflíkáři – \"Neřeš, nepátrej…\"). http://www.youtube.com…_JO8OV44-8
Wendolene
čvc 31, 2011 @ 23:36:46
Myslete si, dámy co chcete, ale pokud nemáte čisté svědomí, může být přítomnost manžela u porodu svým způsobem riskantní. :))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Zawgat_Mohammed
srp 06, 2011 @ 17:37:07
A podle ceho se ta kukacka nebo nechtene dite poznaji?