Maminky a babičky, bděte!

V posledních dvou dnech jsem shodou okolností narazila na dvě zdánlivě nesouvisející úvahy o ženské zodpovědnosti.
Petra Kišová se na svém blogu zamyslela nad tím, proč se léta po sexuální revoluci přesunula zodpovědnost za ochranu před početím z – v tomto případě doslova – beder mužů na bedra žen.
.
Pod záminkou osvobození ženy od rizika nechtěného těhotenství se prosadily antikoncepční pilulky – a pánové se přestali starat. Je to žena, kdo navštíví lékaře, nechá si předepsat antikoncepci, v lékárně ji zaplatí a pak jejím každodenním polykáním riskuje kdeco od infarktu až po mozkovou mrtvici. Starost muže se omezila na sdělení „nechci děti“.
A pokud hormonální ochrana selže, což se také může stát, muž,  který použil pouze antikoncepci verbální, se nad tím šlendriánem „spravedlivě“ rozhořčí: podvedla ho, určitě schválně otěhotněla, přece věděla, že on děti nechce!
.
Už ani slovo o tom, že na sex i početí jsou vždycky dva. Pokud kterýkoli z těch dvou nehodlá zakládat na nový život, měl by se chránit. Ne spoléhat na to, že to za něj dělá ten druhý. Jaká je pravděpodobnost, že zároveň selže hormonální antikoncepce a kondom? Nitroděložní tělísko a spermicid?
.
Stěžovat si při nechtěném těhotenství na nezodpovědnost partnera připadá mi podobně nesmyslné, jako zlořečit řidiči havarovaného vozu za to, že jsem si rozbila hlavu, když jsem neměla zapnutý bezpečnostní pás.
Podruhé jsem na „zodpovědnost ženy“ narazila v komentářích pod článkem o únosu . Objevilo se tam tvrzení, že  „matka dává jméno dítěti v porodnici, matka rozhoduje, jakou bude její mít dítě barvu.“ Když se člověku nelíbí jméno, může si je změnit. Ale když se mu nelíbí vlastní barva pleti?
.
Mohla bych cynicky odpovědět, že po změně jména může člověk zaskočit do solária, případně do drogérie pro krém s hydrochinonem, a je vystaráno.
.
Mě ale zaujalo něco jiného.
.
I když odhlédnu od toho, že otec musí podepsat volbu jména pro dítě…
proč zrovna „matka rozhoduje, jakou bude mít její dítě barvu“?  To může platit snad v případě, kdy si žena koupí spermie v bance. Pokud k nim ale přijde nějakým obvyklejším způsobem, mívá i dárce těch ocáskatých potvůrek na vybranou, kam své genetické informace uloží.
.
Šťastnější děti mají rodiče, kteří se po protějšku poohlíželi podle kritérií „můžu s ní/ním vychovávat děti? Rozumíme si? Je loayální, zodpovědná/ý, tolerantní, spolehlivá/ý, trpělivá/ý?“.
.
Po některém z rodičů jsem blond. Po jednom z rodičů jsem zdědila atopický ekzém a po jednom pár drobných kosmetických chybiček. Vlasy jsem si obarvila. Atopický ekzém mě opustil sám. Kosmetické chybičky jsou neopravitelné – naučila jsem se mít je ráda.
.
Můj tatínek mohl být model a maminka vyhlášená krasavice. Třeba bych vypadala komerčně skvěle – hmmm!
.
Ta představa mě vůbec neláká.
.
Mám na konci nosu bambuli. Mám ji po tatínkovi. Jsem ráda, že mi „maminka vybrala“ tatínka s bambulovitým nosem, protože se mnou hrál dámu, bral mě do cukráren a do obchodů s hračkami, dvakrát ročně na dovolenou a na zájezd do Paříže. Protože mi koupil psa, chodil se mnou do ZOO, vozil mě do „lidušky“ a drbal mě za uchem. Protože miloval moji maminku.
..
Ne, jiného tatínka bych nechtěla. To radši budu mít na nose bambuli a křivé zuby a vůbec, po takovém tatínkovi bych měla ráda i křivé nohy, kdyby na to přišlo.
..
Taky mám pár nedostatků po mamince. Tatínek mi mohl „vybrat jinou maminku“. Třeba bych pak neměla silné paže a velké nohy. Určitě by mi to moc slušelo. Jenomže to bych byla neměla maminku, co uměla kreslit krásné obrázky, ušít večerní róbu, péct nejlepší vánočky na světě a opravit úplně všechno. Možná by mi ta cizí krasavice nenosila z každé cesty do obchodu něco na zub a nečetla by mi pohádky, i když by u toho usínala únavou. Kdo ví, jestli by se mnou chodila plavat. Jestli by si se mnou hrála, jestli by mi zpívala a psala se mnou úkoly. Třeba by neměla čas učit mě lyžovat. Možná by kvůli mě nestála celou noc ve frontě na zápis do kurzů italštiny.
.
Mám ráda svoje dvaačtyřicítky i baculaté ruce. Jsou po té nejlepší mamince, jakou mi mohl můj tatínek vybrat.
.
Tak tolik k mému názoru, na čem opravdu záleží, když chcete mít s někým děti.