Jak dokážeš žít, nedokážeš-li milovat?
A jak dokážeš žít, pokud miluješ?

James Arthur Baldwin v učebnicích světové literatury obvykle nechybívá. Protože se ale na pultech českých obchodů s knihami nějakou dobu neobjevuje, myslím, že ho neuškodí připomenout zvlášť dnes, kdy zbývá jen pár dnů do sedmaosmdesátého výročí jeho narození. Baldwin sice zemřel relativně mlád (zhoubná choroba ho připravila o život ještě před čtyřiašedesátými narozeninami), ale zanechal po sobě divadelní hry, básně i bezmála dvě desítky beletristických děl.
V češtině vyšlo pouze Beale Street Blues (Odeon 1979, společně s knihou Jdi a hlásej to z vrchů) a román Jiná země (Melantrich 1988), překládaný nejprve Janem Zábranou a po Zábranově smrti upravovaný Antonínem Přidalem.
.
Ten den, kdy ho Yves přestane potřebovat, upadne Eric znova do chaosu. Vzpomněl si na tu armádu osamělých mužů, kteří ho zneužívali, kteří s ním zápolili, kteří ho laskali a podřizovali sem u v temnotě temnější než nejtemnější noc.Nezneužívali jen jeho těla, ale i něčeho jiného; jeho slabost ho měnila ve schránku úzkosti, o jaké zatím neměl tušení. Ačkoli mu tato úzkost dodávala tajemnou, osudovou přitažlivost a moc, zároveň ho ochromovala a mátla a vymezovala rozměry klece, v níž se octl. Někdy možná snil o tom, že z dramatu, do něhož se zapletl, odejde a začne hrát nějakou jinou roli. Ale všechny východy byly zataraseny – zataraseny lačným i muži; role, kterou hrál, byla nutná, a nejen pro něho.
.
A myslel na ty muže, na tu nevědomou armádu. Byli to manželé, byli to otcové, gangsteři, fotbaloví hráči, pobudové a tuláci – a byli všude, nebo aspoň všude tam, kde by je vůbec nečekal. Potřebu, s kterou za ním přicházeli, si uvědomovali jen matně, celý život ji popírali, ale ona je přemáhala a omamovala, takže měli údy stejně těžké jako spáči nebo tonoucí plavci, a mohli ji ukojit jedině v zahanbující, trestající temnotě a rychle, s odporem k aktu, který měl být ukončen co nejdřív. Prchali před nákazou, ale marně – kořen infekce byl kdesi hluboko v nich. Po několika dnech, týdnech, měsících – nebo dokonce letech – pokradmu, někde v prázdné šatně, na prázdném schodišti nebo na střeše, ve stínu zdí v parku, v zaparkovaném autu nebo v podnájemnickém pokoji nepřítomného přítele se znova vzdali dlaním, dotekům a pohlazením a polibkům přezíraného a anonymního sexu. A přesto se ta touha nezdála být převážně fyzická. Nedalo se říci, že by byli přitahováni k mužům. Nemilovali, byli pasivní, podrobovali se. Ta jejich touha a potřeba – to byla právě tato pasivita, tento dar zapovězené rozkoše, toto zbožňování. Nepřicházeli z radosti, ale z pouhé chudoby – a v naprosté, otřesné nevědomosti. Něco v nich bylo zmrazeno, samotný kořen všech jejich citů zmrzl, takže už nemohli žádné city přijímat, ačkoliv právě na tento nedostatek hynuli. Ta temná závislost byla stínem lásky – kdyby jen je někdo a někde miloval natolik, aby se s nimi takhle mazlil ve světle, v radosti! Jenomže potom už by nemohli být pasivní.
.
Chaos. Poněvadž velký rozdíl mezi těmito muži a jím byl také v povaze jejich vztahu. Viděl jejich zranitelnost a oni viděli tu jeho. Ale nemilovali ho za to. Používali ho. Ani on je nemiloval, ačkoli o tom snil. Takže se nakonec setkávali dva snílkové, z nichž ani jeden nemohl probudit druhého, s výjimkou těch nejtrpčích a nejkratších vteřin. Potom znova nastoupil spánek, hledání pokračovalo, chaos se znovu vrátil.
.
Ale bylo v tom ještě něco jiného než tohle. Když vztah tak náhodně začatý přežil první setkání, když zamrzlou půdou začal prorážet jakýsi cit a opadl stud, zavládl ještě větší chaos. Neboť stud ani tak nepolevil, jako našel partnera. Cit se dostavil, ale prýštil z jakési pukliny, trhliny v člověku, z níž – kromě citu – proudily i všechny vichry strachu. Neboť akt lásky je vyznání. Člověk lže o těle, ale tělo nelže o sobě; nemůže lhát o síle, která je řídí. A Eric nevyhnutelně objevil pravdu o mnoha mužích, kteří pak chtěli Erica i tu pravdu vyhnat ze světa.
.
Hudebník Rufus, zničený hmotnou bídou i ztroskotaným vztahem se zešílevší Leonou, páchá sebevraždu. Rufusův přítel Vivaldo se navzdory všem potížím a rozdílům zamiluje do Rufusovy sestry Idy, ale  nedokáže zabránit tomu, aby Ida v naději na lepší budoucnost neměla vztah s mužem, od kterého si slibuje možnost umělecké kariéry. Cass a Richard, Vivaldovi přátelé, prožívají manželskou krizi; Richard se stává úspěšným spisovatelem a Cass má poměr s Ericem, který platonicky milovával Rufuse a  nyní čeká, až za ním z Francie přijede jeho milenec Yves. Kratinké milostné dobrodružství spolu nakonec prožijí i Eric a Vivaldo, který tuší, že jeho láska k Idě je beznadějná.
.
Hleděl do šálku kávy a všiml si, že černá káva není černá, ale tmavohnědá. Málo věcí na světě je skutečně černých, dokonce ani noc ne, ani uhelné doly. A světlo také není bílé, i to nejbledší světlo něčím napovídá, že vzešlo z ohně.