Jako bych chtěla, křečovitě, utvrzovat sebe i okolí ve falešné víře, že mě muž nebije,
napsal mi tu kdysi kdosi do komentářů, když jsem se pozastavila nad tím, jak je okolí z nepochopitelných důvodů přesvědčeno o mé žalostné existenci týrané ženy. Jinak bych, psala čtenářka, přece neměla potřebu to vůbec řešit?
.
Nojo, ale neřešte něco, co řeší všichni okolo, známí i neznámí.
.
„To je ale krasavice,“ culí se paní věku spíš staršího než středního na Žďourku v nosítku. „Že je to holka? Takový oči, to nemůže být kluk! Aby si maminka kvůli těm tvejm kukadlům za pár let pořídila flintu,“ prorokuje. Na autobusové zastávce jsme samy.
.
Toho dne byla teprv třetí, kdo mě oslovil; cesty MHD s dětmi mi přinášejí přímo nebývalé množství konverzačních chvilek – ráno už jsem musela přesvědčovat paní, jejíž syn žil v Jihoafrické republice, že choť nepochází ze slumu a rozptylovat její obavy o mou bezpečnost v jistě protibělošsky rasistickém Senegalu.
.
Taky jsem si vyslechla spikleneckou zpověď neuvěřitelně šik babičky o tom, jak i ona žila ve smíšeném manželství, než ten její utekl za jinou. Jak to bylo hrozné, ty kulturní rozdíly. „Odkud byl pan manžel?“ ptala jsem se. Babička se pokradmu rozhlédla, hlas ztišila do neslyšna a naklonila se ke mně blízko, blizoučko, tak těsně, až jsem z jejího dechu na ušním boltci spíš vytušila, než zaslechla – „odsud, ale on to byl žid!“
Překonala jsem zlomyslné puzení zvolat nahlas „z toho si vůbec nic nedělejte, to my jsme zase muslimové“, aby stařenka viděla, že pozornosti celého autobusu se může dostat i jiným náboženským vyznáním než židovskému. Radši jsem se zdvořile podivila, jakéže to tedy mohly být kulturní rozdíly, a paní vysvětlila, že její bývalý muž patřil mezi židy nazývané ortodoxní.
.
A teď ta kukadla s flintou. Autobus přijede až za čtvrt hodiny – dala jsem se s paní do řeči.
„A co tatínek?“ zajímalo ji.
„To víte, pracuje…“ nevěděla jsem, co odpovědět.
„Já myslím, jestli je na vás hodnej?“ pomáhala mi.
„No, hodnej, živí nás,“ pořád jsem nevěděla, co tím myslí.
„Já nevím, jak oni to tam mají, s tím postavením ženy,“ vysvětlovala paní, „tak se neuražte…“
.
Rozloučily jsme se, až když jsem vystupovala.
.
Odpolední cesta pro děti do školky mě – opět na autobusové zastávce, jak jinak – svedla dohromady s pánem dřívějšího ročníku narození.
.
„Já mám rád děti,“ říkal mi, zatímco se pokoušel laškovat s Knoflíčkem. „A vím, co je s nimi práce. Chlapi to ani nevědí. No, kdepak máte manžela?“
„V práci,“ odpověděla jsem po pravdě, „někdo nás živit musí,“ zopakovala jsem toho dne už potřetí nebo možná počtvrté.
„No a neříkejte mi, že byste s ním neměnila, že byste radši nebyla v práci a von aby byl doma,“ potřásl pán hlavou, a já musela uznat, že v tomhle bodě se trefil.
„To on si to ten váš uměl zařídit, vy se postaráte o děti, všechno odřete a on jen chodí do práce,“ mluvil dědeček jako zanícený feminista. A pak: „Nezlobte se, že se ptám, ale ty děti, to máte všecky s jedním?“
.
Eh… no… já už slyšela, že když něco nevím, tak se zeptám, ale jak ti lidi přijdou na některé otázky, to vážně nechápu! 🙂
ngvadi
čvc 19, 2011 @ 13:02:13
zrovna dneska jsem si na tebe vzpomněla – máme tu na malém městě jednu malou černou holčičku, adoptovanou, no a všichni jsou z ní úplně vedle, všichni jí cpou bonbonky a obrázky a všichni se musej dát s rodiči do řeči… uf.
Manželka
čvc 19, 2011 @ 13:35:43
Jojo, my tuhle v autobuse nafasovali plyšáka, od cukrářky zadarmo zmrzlinu (a jindy aspoň kornouty navíc pro sedm dětí – byla jsrm s Nigerií), u doktora v čekárně nám nějaká paní dala knížku s Krtečkem, v restauraci s obchůdkem lízátka… Na to už jsem si celkem zvykla, i na \"tojsoukrásnýděti\". I na to, že mám v MHD bohatý společenský život. 🙂 Ale proč se mě bezmála denně musí aspoň jeden spoluobčan zeptat, jestli je \"tatínek hodnej\" nebo \"doma všechno v pořádku\", nebo dokonce, jako ten celkem originální pán, kolik mají ty děti otců?!
Gomba
čvc 19, 2011 @ 13:57:05
odpovědět, že: \"… tyhle dvě se třemi a u těch ostatních to tak přesně nevím!\"
Bosorka
čvc 19, 2011 @ 14:42:56
Tak jedině tričko s nápisem kde budou odpovědi na nečastější otázky veřejnosti:-) Ale když jsi pořád ověšená dětmi tak jedině nápis na klokanku 😉
Manželka
čvc 19, 2011 @ 16:39:58
Gombo, dík, budu si to pamatovat! 🙂 Bosorko, jo! Možná by stačily letáky FAQ, které budu rozdávat: 1. Ne, ty děti nehlídám, porodila jsem si je. 2.Ano, tatínek těch dětí je cizinec. 3.Ne, není hodnej, je to s ním hrozný: tuhle jsem ho dokonce musela zbičovat, aby mi přinesl papuče! 4. Nevím, jestli budu mít ještě nějaké děti. 4. Ne, ty děti nemají jednoho otce (viz Gomba) …
M.Amar
čvc 20, 2011 @ 21:22:30
Ja nevim co je na tom porad k diveni, proste to tak u nas je, no. Lidi nejsou zvykly, ze ma nekdo neco jinaciho nez ostatni. At je to cokoliv. Ale s*at na to, vsak je to suma fuk.
Manželka
čvc 21, 2011 @ 08:38:22
M. Amar, člověk nemusí být \"zvyklý\". Ale některé otázky a jednání jsou, no – už za hranicí vkusu. Stejně jako lezení do cizího kočárku a odhrnování peřinek apod. bez dovolení dospělého doprovodu dítěte, stejně tak se mi otázka od cizího člověka (přeloženo) \"a netluče vás ten váš?\" nebo \"kolik máte k dětem tatínků?\" opravdu nezdají být něčím, co by mělo být normou. Aspoň mě by hanba fackovala, kdybych se tak měla chovat k někomu, kdo s sebou má třeba i na zlatém špagátku sedmihlavé tele. Nemluvě o tom, že tomu jsou přítomny i ty děti. Kamarádce se stalo, že ji ve výtahu oslovila dáma s tím, že její dcera měla taky takové vlásky, i když ta dcera tedy byla NORMÁLNÍ. A jak to asi slyší tříleté dítě, které podle vrstevníků ve školce chápe slovo \"normální\" jako opozitum ke slovu \"vadný\"?
Adléta
čvc 24, 2011 @ 19:41:14
Tohle je fakt trapný. Nevím, možná se pletu, ale je v tom podle mě určitá esence češství. Pamatuju si na to, jak mi byly asi 4 a bráchovi 10 a byli jsme s tátou na Šumavě. Nějaká prodavačka se táty ptala, jestli je brácha jeho. Táta jí řekl, že samozřejmě (přestože je naprosto zřetelné, že biologický otec není). A paní se ho jala přesvědčovat, že ho manželka podvedla a že to není jeho syn. Byly mi 4 roky a dodneška si to pamatuju.
Papaja
čvc 27, 2011 @ 19:56:21
Ta zaverecna otazka je fakt mazec. 🙂 Nereknu kdyby jedno dite bylo napr. s asijskymi rysy apod… 😀
Sheba
čvc 29, 2011 @ 16:56:28
Chapu te, chapu te… manzel zas vsude rika samosebou na to, ze je Dori jeho, a oni se vzdycky vsici tak moc radujou, ze je holcicka taaaak moc po mamince a jako Arabka nevypada. V obou zemich, nutno rict. 😀