„Umírá ti,“ volala mi kamarádka.
„Kdo, co?“ nechápala jsem.
„Blog! Už čtrnáct dní tam nemáš ani čárku!“
Měla pravdu. Nevím, jestli umírá, ale rozhodně podřimuje. Mám teď nějak víc plánů a aktivit, než je zvládnutelné silami jednoho bloggera (bloggerky), a tak vypouštím ty, které nejsou úplně nejnutnější.
Děti se učí jezdit na kole (naučily se), číst a psát (ještě se nenaučily) a počítat (některým to celkem jde), umývat nádobí a podlahy (naučily se), vařit (jde jim to) a starat se o sourozence (s tím se zřejmě rodí nebo to okoukávají už od plenek, tam moc učení netřeba). To poslední, Žďourinka, se učí mluvit. Překonala Knoflíčkův rekord (první slovo v deseti, věta ve třinácti měsících) a začala verbálně komunikovat v měsíci osmém. Bohužel si neoblíbila rovněž zvládnutá neutrální slova „papá“ nebo „paci-paci“, ale s velkou vášní a často používá slovo „Ne!“, přičemž nikoho nenechává na pochybách, že význam řečeného je jí naprosto jasný.
Choť nadále pendluje mezi městy, a mimo jiné vozí z knihovny naprosto úžasné knihy, které já pak prostě musím číst až do posledního písmenka (možná je to motivace, abych si více oblíbila žehlení, jelikož právě při něm toho přečtu nejvíc) a nakonec o nich ani nestíhám psát do rubriky Z knihovny do knihovny.
Začala jsem pracovat za symbolický plat na ne zrovna lukrativním, ale naprosto úžasném místě, obklopena krásnými věcmi a zajímavými lidmi, na místě které miluji od dětství a o kterém jsem si – coby o svém možném pracovišti – nikdy netroufla ani snít. Kromě toho dělám něco, co jsem plánovala poslední tři nebo čtyři roky, a co se mi zatím daří… a navíc se zdá, že bych mohla mít další „práci snů“, skloubitelnou s oběma předchozími… Nechám se překvapit. A občas, když mi zbyde chvilka, možná něco napíšu i na bloguje.cz… 😉
Komentáře (10)
L. – WWW – 14.10.2011, 21:35:49
paja-ostrovanka – WWW – 16.10.2011, 09:55:47
Manželka – WWW – 16.10.2011, 10:13:06
Pájo, potřebuješ spoustu prádla, prkno, žehličku, dobrou knihu a kuchyňskou linku, okno nebo komodu zhruba ve výši žehlícího prkna nebo o něco vyšší. Prkno postavíš před linku (okno, komodu…), na linku (okno, komodu…) položíš knihu a dále žehlíš jako obvykle, jen u toho čteš (stejně jako se někteří u žehlení dívají na televizi). Pro lidi, trénované číst po kouskách například během pobytu s dětmi na dětském hřišti je to hračka, ostatní možná budou potřebovat chvíli cviku – ale dají se tak přečíst i relativně tlusté knihy. 😉
Lemp – 16.10.2011, 11:00:12
V prvním případě by to bylo báječné souznění duší (pokud jeden partner ví, čím tomu druhému udělat radost).
Manželka – WWW – 16.10.2011, 11:41:41
Bosorka – 17.10.2011, 10:09:15
Cheorchia – Mail – 20.10.2011, 17:51:39
Ja bych dceru(skoro 7 letou) ke sporaku a vrouci vode nepustila. :))
Manželka – WWW – 20.10.2011, 18:07:00
Cheo, teď trochu přemýšlím, jestli zrovna vroucí voda je někde v těch pokusech zahrnuta… ta asi ne. Ale oškrábat brambory, uvařit vajíčka (vložením do studené vody a posléze vypnutím vařiče), obalit květák, nakrájet zeleninu, umíchat kaši, vyšlehat bílky, oddělit bílky od žloutků, utřít máslo s cukrem a udělat těsto… to podle mě zase tolik odvahy nevyžaduje. 🙂
Cheorchia – Mail – 24.10.2011, 11:25:05
To mas pravdu,to nase holka umi taky…
Ale slivat vrouci vodu z brambor a testovin bych ji nedovolila.
Dva tydny na popaleninovem na Vinohradech me naucilo byt „trapne obezretnou“.
Manželka – WWW – 24.10.2011, 13:01:36
Ano, pamatuju se na tu nehodu… Hlavně, že to dobře dopadlo!
Napsat komentář