„Známý filantrop zemřel při skupinovém znásilnění!“

Tak nějak popisují novinové články tragédii, ke které došlo minulé úterý v Ugbugbu Owukpa v Nigérii.

Muž, jehož jméno znělo Uroko Onoja, byl úspěšným obchodníkem. Finanční úspěchy a společenské postavení mu dovolovaly pořídit si celé stádečko manželek (možná by bylo přesnější říci, že mu nedovolovaly zůstat jen u ženy jedné).

Starší ženy se cítily zanedbávány – nejen, že byznysmen dával přednost nejmladší manželce, ale navíc se prý stále zajímal i o jiné slečny mimo domácnost. Domluvilo se tedy všech šest jeho žen, že to tak nenechají…

V úterý v noci, když se pan Onoja vrátil z restaurace, zamířil, jako obvykle, k poslední manželce. Když s ní byl v nejlepším, vtrhla do místnosti pětice zbývajících manželek ozbrojená noži a klacky a dožadovala se okamžitého splnění manželských povinností pro všechny.

Napadený se bránil, ale byl přemožen. Manželky stanovily, že je musí obšťastňovat v pořadí od nejmladší po nejstarší, a když přišla na řadu pátá, muž zkolaboval.

Ženy se ještě pořád smály, ale když seznaly, že resuscitační pokusy nejmladší manželky jsou marné, utekly do buše. Dvě z nich byly posléze zadrženy, po ostatních pátrá police. Incident je vyšetřován.

Televize Nova a Super.cz zvrdí, že manželky jsou obviněny ze znásilnění a ze zabití, zahraniční zdroje tak konkrétní nejsou.

Sama bych si dovolila hádat, že z právního hlediska může jít o tvrdý oříšek. Znásilnění je v Nigérii závažným trestným činem. Za dokonaný akt může násilník strávit celý zbytek života ve vězení, za pouhý pokus pak až čtrnáct let. Jenže! Ve chvíli, kdy je násilník s obětí ženat, už o znásilnění nejde. Ženino svatební „ano“ je totiž považováno souhlas s (každým budoucím) pohlavním stykem s manželem.

Situaci nezjednodušují ani tradice, podle nichž má muž nad ženou právo od okamžiku, kdy zaplatil její rodině plnou cenu za nevěstu (to by tak hrálo, aby platil jako mourovatý a manželka si pak vymýšlela, že ji bolí hlava!).  Ani lidé z ulice na manželské znásilnění nevěří:

„Jak někdo může říct, že jsem znásilnil vlastní ženu? To je nemožné. Možná v cizině, ale u nás ne. Žena musí souhlasit, kdykoliv má manžel náladu. Je to i prevence nevěry a cizoložství. Muž svou vlastní ženu znásilnit nemůže.“  a  „Muž musí mít možnost mít s manželkou styk kdykoliv a kdekoliv si přeje. Od našich afrických žen se čeká, že se manželovi podřídí, ne jako ty cizinky co běhají k soudu s frivolními výmluvami pokaždé, když mají pocit, že jejich práva byla dotčena. I když souhlasím, že muži mají v sexuálních nárocích znát míru. ženy by měly prokázovat stejnou míru vyspělosti.“ jsou dvě typické odpovědi, uvedené na stránkách AllAfrica .

Bude tedy opravdu zajímavé sledovat, zda nemožnost znásilnění manželského partnera platí v Nigérii obousměrně…