Vůbec bych si toho nevšimla,  kdybych se podle jistých zdrojů nestala členkou „tajného židomuslimského spiknutí“ a z toho titulu neměla důležitou a náročnou úlohu (samozřejmě supertajnou) občas přepsat nějaký ten článek na http://shekel.cz  (promiň, Davide, podřekla jsem se  a zhatila tak naši budoucí nadvládu nad Evropou!).

Kdybych četla zprávy vcelku, v rychlosti, asi by mi ani nepřišlo, že jsou občas „nějaké divné“.  Ale slovo po slovu… posuďte sami:

Syrská opozice se pokusila zlikvidovat vysoce postavené Syřany jedem. Byl mezi nimi i švagr prezidenta Bašára Asada.

…V neděli tvrdila Syrská svobodná armáda (FSA), která bojuje na straně opozice, že Asadův švagr Ásif Šaukat a ministr obrany Dáud Radžha byli zabiti. Zpráva se ale nepotvrdila.

Podle Izraele je i pokus o likvidaci významných Syřanů významný, protože svědčí přinejmenším o tom, že se opozici podařilo dostat se do Asadova nejužšího kruhu.

„Syrské povstání už není omezeno na okrajová města, dosáhlo až k vedení země. Vražda v těchto kruzích by mohla urychlit pád režimu. Opozice má prostředky, jak se k hlavám režimu dostat, což bylo v tomto případě potvrzeno,“ sdělil listu nejmenovaný izraelský představitel.

…Podle FSA se opozici podařilo k likvidačnímu záměru získat jednoho z Bachtjárových strážců. Dal jed do jídla, které se podávalo na pravidelné schůzce tak zvané krizové skupiny. Všichni její účastníci byli z jednání v rychlosti převezeni do nemocnice.

Jakmile FSA zveřejnila zprávu o likvidaci, začali někteří účastníci telefonovat syrské televizi. Šaar likvidační pokus zcela popřel, do studia telefonoval i Turkmání. Ostatní účastníci schůzky se ale od té doby na veřejnosti neobjevili.

„Všichni, kdo na té schůzce byli a jedli, museli rychle do nemocnice a jejich životy byly zachráněny na poslední chvíli. Strážce, který jed podal, byl mezitím tajně vyvezen ze Sýrie,“ tvrdil zdroj izraelského listu.

Slovo „vražda“ se v článku od ČTK vyskytuje jednou jedinkrát, pouze v citaci „izraelského představitele“. Novinář oproti tomu věří,  že násilná smrt přichází samovolně, zásahem nejmenované (nepojmenovatelné?)  vyšší autority  „byli zabiti„.  Pokud je náhodou nutno přiznat, že k úmrtí nepřítele vedla nějaká aktivita, nazveme ji  „likvidací“ a pokus někoho otrávit (ale fuj!) zaobalíme do pěkného, téměř lékařsky znějícího „podat jed„.

Od té zprávy si dávám trochu větší pozor na to, co čtu.  Abych si náhodou nepřestala myslet, že vražda je vražda, ať už je obětí nebo pachatelem kdokoliv. Bez ohledu na ne/ušlechtilost ideálů.