Úvodní stránka

Obchod potřebami kouzelnickými

23.6.2012

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , , , , , Napsat komentář

Můžeme mu klidně říkat „nákupní centrum“. Zní to vznešeněji, než tržnice. Ale ani jedno z těch označení nedokáže vystihnout povahu věci.

Prý ho má každé africké město. Já poznala jen ten dakarský na tržišti Tillén. Skříňky se skleničkami a plastovými lahvemi plnými lektvarů a magických koupelí, zvířecí kůže, lebky, zobáky a pařáty. Za pakatel si můžete pořídit instantní kouzlo v prášku a podle návodu doma naředit a používat.

Další

Gazely

22.12.2008

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí..., rodina , komentářů 6

 

 Vezla jsem jí peníze od manžela, který už pěkných pár let nebyl doma. Ani jejich syn si na něj nepamatuje.

Další

Neodolatelné nutkání

17.10.2008

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , komentářů 5

„Čurací článek“ od vy_víte_koho mi připomněl, že už jsem psala o dakarské městské hromadné, o dakarském rasismu, o dakarském kulturním životě i dakarských odpadkových koších , ale jednu věc jsem nezmínila – dakarské veřejné záchodky.

Další

Profesionální deformace

21.8.2008

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , , komentáře 4

„Proč, sakra, ten zámek někdo neopraví?“ vztekala jsem se před vzdorujícími plechovými vraty, zasazenými v asi metr vysoké zdi, která oddělovala můj dakarský domek od ulice.

Další

Odpadky

6.4.2008

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , komentářů 14

    Ananasový džus koupený v supermarketu svou vlažnou chutí spíš lepil, než osvěžoval. Přes ostrý kraj otvoru v plechovce mi na jazyk sklouzla poslední sladká kapička.

Další

O tom, jak jsem šla na koncert Steel Pulse a ani jsem je nezahlédla

20.2.2008

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , komentářů 6

  Slunce nás pálilo do zátylků, když jsme se blížili ke vchodu na  stadion. Před šedými mřížovanými vraty stály dvě řady železných zátarasů a kulaťoučký, očividně se nudící chlapík v modré uniformě. Vzal si od Demby naše lístky a pootevřel bránu, abychom se mohli protáhnout dovnitř, do betonového koridoru stejně pustého, jako bylo prostranství před stadionem.

Další

Květiny a had

24.10.2007

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , komentáře 2

 Průvod, pomalu kráčející po rozpáleném asfaltu, se tiše rozestupoval, aby uvolnil cestu pomalu projíždějícímu stříbrnému renaultu s tmavými skly a dakarskou poznávací značkou. Jeden z policistů, stojících na okraji silnice, na okamžik odtáhl od ucha levou ruku s vysílačkou a pravačkou nedbale zasalutoval.

Další

Kouzelník Baila Sy

23.9.2007

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , , , 1 komentář

 Evropský turista v senegalském městě nemůže přehlédnout spousty žebrajících dětí. Jsou často špinavé a otrhané, oblečené v příliš velikých tričkách, které už nenesou ani vzpomínku na svou původní barvu. Ukoptěnýma ručičkama s olámanými nehty tisknou k bříškům veliké vroubkované plechovky od rajského protlaku a s nadějí vzhlížejí nahoru ke tvářím dospělých chodců, zatímco drmolí naučený verš z Koránu, nebo se dovolávají jejich soucitu jen výkřiky „almužnu pro Boha!“. Můžete jim vidět do tváře, když sedíte v autě a žebráček, proplétající se mezi vozidly stojícími v koloně, přijde až k vám. Mohli byste jim samozřejmě vidět do tváře i jindy, kdybyste se k nim sehnuli, což ale nikdo nedělá.

Další

Městská hromadná trochu jinak

7.9.2007

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , komentářů 10

Když  naše charterové letadélko za hlasitého sténání pasažérů proposkakovalo a propropadalo se vzdušným prostorem Evropy, Maroka i Mauretánie, zaradovala jsem se, že v místě destinace aspoň zahynu, když už mi nebude dáno tam vystoupit.

Další

Jeďte taxíkem!

24.8.2007

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , , , komentářů 14

 Do vypůjčených hrnečků nalil Můj Nový Choť horkou vodu a pak v obou důkladně rozmíchal mléčný prášek. Neméně pečlivě rozkrojil bagetu napříč na dvě poloviny a ty pak ještě podélně, aby je mohl pomalu, téměř obřadně namazat máslem. Naše poslední snídaně v Senegalu se musela obejít bez luxusu vařených vajec; na ulici nebylo žádné dítě, na které bychom mohli oknem zavolat a poslat ho k hokynáři.

Další

Svatý muž z Mbouru

23.8.2007

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , , komentářů 5 

 V Mbouru žije Sukejna, manželka mého kamaráda Ibrahimy.  Ibrahima pracuje v Itálii a domů jezdí jednou ročně, Sukejna v Mburu učí výpočetní techniku.
Ibrahima mi na letiště v Miláně přinesl dárky pro manželku a sestry - byla jsem do Mbouru vyslána s důkazy jeho vzpomínek.

Další

Anděl z letiště LSS

22.8.2007

Karíma Sadio Autorský archiv, Jak to v životě chodí... , komentáře 4

Po osmi hodinách poposedávání na nepohodlných plastových sedátkách v liduprázdné odletové hale milánského letiště jsme příchod dalších cestujících vítaly jako objevení poslů blížícího se vysvobození: majestátní muži v bělostných kaftanech (do nichž se pro tuto příležitost nejspíš převlékli z džínsů a obleků), důstojné matróny s umně nařasenými šátky na načesaných hlavách, šustící bohatými sukněmi z drahých látek… a spousta, spousta zavazadel.
Další