O tom, jestli Bůh ladí se společností nebo naopak, a o tom, jestli existence muslimských teroristů znamená, že islám nepodléhá změnám v čase a prostoru:
Pěšky nebo na velbloudech
24.5.2013
migrace, náboženství, společnost interkulturní a interetnické vztahy, islám, náboženství 1 komentář
Ramadán pro barmany
23.8.2011
Afrika a Senegal, náboženství, společnost interkulturní a interetnické vztahy, islám, náboženství komentářů 7
Vloni jsem psala o ramadánu pro milence a pro prostitutky. Další z obskurních povolání, ktrá by mohla být muslimským posvátným měsícem v Senegalu postižená, jsou barmani. Taky majitelé nejrůznějších fast foodů, výrobci sendvičů, a prodejci minisukní, elastických kalhot a erotických propriet.
DalšíKdyž si muž najde jinou…
27.7.2011
Afrika a Senegal, náboženství, rodina, společnost manželství, milostné vztahy, polygamie, rodina, Senegal, ženy komentářů 6
Aneb jaké je to pro tu první. A taky pro tu druhou a třetí.
DalšíSvatební noc (Průvodce pro nevěsty)
29.10.2010
Afrika a Senegal, náboženství, společnost manželství, Senegal, svatba komentářů 7
„Jestli jsi před svatbou přišla o panenství, musíš nám to říct, abychom věděli, co máme dělat,“ vyptává se nevěsty pár dnů před dohodnutým termínem konzumace manželství teta z otcovy strany.
DalšíMuslimská svatba (Tipy pro nevěsty)
23.9.2010
Afrika a Senegal, náboženství, rodina, společnost islám, manželství, rodina, Senegal, svatba komentářů 9
Průvodce pro nevěsty – Zasnoubení
21.9.2010
Afrika a Senegal, náboženství, rodina, společnost Afrika, manželství, rodina, Senegal, svatba, ženy komentářů 8
Kdesi jsem teď nedávno četla, že prý námluvy a svatby probíhají ve všech muslimských zemích podobně. Připojený popis zmíněného (z Turecka, tuším) mi ani vzdáleně nic nepřipomínal a navíc jsem si vzpomněla, že popis wolofských svatebních obřadů mi v Průvodci pro nevěsty chybí… Napravuji tedy tento nedostatek. Ale protože manželství nezačíná oddacím obřadem, pohovořme nejprve o zásnubách.
Kulturní terorismus
7.9.2010
Literatura a film, migrace, náboženství identita, interkulturní a interetnické vztahy, islám, migrace, recenze komentářů 7
„Bílá Evropanka, která v sedmnácti letech konvertuje k islámu a skončí v manželství s černochem, MÁ problém s národní identitou,“
napsal mi čtenář do komentářů u článku o prodejné lásce o ramadánu.
Přestože se mi pak už nepodařilo zjistit, co přesně by to ta „národní identita“ a „sounáležitost s národem“ měla podle dotyčného čtenáře být a jak souvisí s náboženským vyznáním, politickým přesvědčením, výběrem životního stylu nebo volbou životního partnera, „problém s národní identitou“ mi připomněl knihu, kterou by tu byla škoda nezmínit.
O Průchově Interkulturní psychologii, kde se o kde se o etnické identitě a etnickém vědomí (které, mimochodem, nebylo v Evropě nijak silné, pokud vůbec existovalo, až do 15. – 18. století) praví, že
Etnické vědomí jako psychický stav obsahuje jednak složku kognitivní, jednak složku emocionální. Kognitivní složka etnického vědomí je souhrnem znalostí a názorů jednotlivců na původ, odlišnost, historické osudy a jiné atributy týkající se vlastního etnika.
Kognitivní obsah etnického vědomí může být do určité míry sycen školní výukou a jinými formálními zdroji a může být také měřen určitými testy vědomostí.
Emocionální složka etnického vědomí je méně přístupná objektivnímu pozorování. Jsou to subjektivní stavy prožívání, cítění, vážící se k vlastní etnické identitě, např. pocit starosti, lítosti či smutku v případě diskriminace vlastního etnika, nebo naopak pocity radosti, hrdosti v případě úspěchů vlastního etnika.
jsem už psala.
Průcha v ní specifikuje národ jako skupinu rozlišitelnou podle kritéria kultury, politické existence a psychologického prožívání, přičemž jednotlivá kritéria mají u různých národů různou důležitost (já sama mám za to, že kritérium náboženství coby součásti kultury je u nejateističtějšího národa na světě záležitostí méně než marginální).
Zmiňuje i teorii (u nás poprvé uvedenou Vierou Bačovou) o primordiálním a instrumentálním základu etnické identity, kde primordiální základ je dán společenskou existencí, zatímco instrumentální si jedinec volí na základě racionální úvahy, přičemž emocionálně laděná primordialita by měla být charakteristická pro kolektivistické kultury (včetně těch východoevropských), instrumentalita je vlastní spíše kulturám individualistickým.
Etnické a národní identitě je věnována jen malá část Interkulturní psychologie.
V mé knihovně se ale nachází i svazek, který se vlastně ničím jiným ani nezabývá. Jeho autorem je Thomas Hylland Eriksen, osmačtyřicetiletý profesor sociální antropologie, působící na univerzitě v Oslu. Prováděl terénní výzkumy v Indii, na Mauriciu, Trinidadu, Norsku i jinde, a jeho knihy o etnicitě, nacionalismu, politice identit, multietnické společnosti a příbuzných tématech jsou překládány do mnoha jazyků. U nás v roce 2007 vydalo nakladatelství Triton v překladu Terezy Kuldové a Marka Jakoubka jeho Antropologii multikulturních společností.
„Kdyby se průzkumy veřejného mínění nezabývaly pouze územní příslušností, ale i jinými formami příslušnosti ke skupinám, pravděpodobně by došly i k mnohem zajímavějším výsledkům. Možná by se ukázalo, že srdce bijí silněji pro zaměstnání (pracovní skupiny) nebo že mladí se nejsilněji identifikují s jinými mladými.
Evans-Pritchard popsal také tento typ identifikace působící dojmem, že identita jednotlivce je uspořádaná jednotka, která vypadá jako ruská bábuška nebo jako soubor na sebe naskládaných soustředných kružnic. Kdyby se jednalo pouze o jeden princip (např. původ, jazyk apod.), který by řídil příslušnost ke skupině, pak by takový model fungoval. Pak bychom mohli vytvořit model Norů, který by ukázal, že na prvním místě jsou obyvateli Bergenu, poté Vestfoldu, pak východního Nora, poté jsou Nory, Skandinávci, protestantskými obyvateli evropského severu, Evropany atd. – do té doby, než bychom dospěli k příslušnosti k celosvětovému obyvatelstvu.
… Je zřejmé, že pro ty, kdo „žijí ve dvou kulturách“ je největším problémem to, že po nich kulturní identitu veřejnost vyžaduje. Nemáš-li kulturní identitu, tak si ji, prosím tě, opatři. Odmítneš-li, budeme tě zahrnovat soucitem do té doby, dokud se nerozhodneš!
… Rafinovanější a významnější verze kulturního terorismu vychází z předpokladu, že celek člověka žije uvnitř kultur, které spolu úzce souvisejí, a ze kterých nikdo nesmí vyjít ven vstříc zbytku světa. Identita a příslušnost člověka je údajně bezezbytku spojena s touto kulturou, která má svoji vlastní vnitřní logiku a je zcela odlišná od jiných kultur. Takový model světa je neakceptovatelný a mystifikující. Dnes je většina z nás více či méně kulturními kreoly: nacházíme se uprostřed mnohoznačného, volného a absurdního universa znaků, obrazů, hudby, hodnot a idejí různorodého původu.“
Citovat by zasloužilo ještě mnohé. O identitě, která je „imperativem“, vnucovaným okolím (Turek v Norsku je se svou tureckou identitou konfrontován několikrát denně, zatímco Turek v Turecku si na to, že je Turek, vzpomene nanejvýš několikrát ročně); o identitě volené, o relativitě svobody, stupních identifikaci, relační a situační identitě, potřebě nějakých barbarských „oněch“, aby bylo možno vytvořit identitu „my“, tradicionalistickém hnutí hindutva a rozpadu Jugoslávie očima antropologa, o tom, že a proč je snazší náležet k minoritě než k majoritě a proč je kulturní relativismus nehumánní, si ale raději přečtěte sami, máte li chuť přijít na kloub „krizím identity“ v moderní kreolizované společnosti (slovem „kreolizovaná“ tu nemyslím vliv kreolizace rasové nebo národnostní, ale kulturní – a vlastně i jazykové).
Doporučuji ze všech sil.
Antropologie multikulturních společností – Rozumět identitě Eriksen, Thomas Hylland Triton EAN 9788072549252 ISBN 978-80-7254-925-2, česky vyšlo v roce 2007
Tematicky příbuzné články:
Islám na český způsob
Tipy pro nevěsty: jak na švagry a švagrové
21.4.2009
Afrika a Senegal, náboženství, rodina, společnost Afrika, manželství, polygamie, rodina, Senegal komentářů 7
Bratři manželky projevují – v rámci společenského postavení daného věkem – úctu bratrům manžela, ale celkově se vztahy mezi bratry a sestrami manžela a manželky neliší od vztahů mezi pokrevními sourozenci.
Manželé dvou sester: I kdyby byl manžel starší sestry mladší než manžel mladší sestry, bude k němu manžel mladší sestry chovat stejnou úctu, jako ke tchánovi; manžel starší sestry je vzorem pro manžela sestry mladší. Předbíhají se ve službách a dobru prokazovanému rodině svých manželek, takže pokud máte Afričana a sestru, měla by si – kvůli rodičům – najít taky jednoho. (* Poznámka z pozorování z praxe: soupeření mezi zeti se vyskytuje i v naší rodině, i když je jeden ze zeťů Čech.)
Manželky dvou bratrů: Vztahy bývají napjaté, manželka staršího se snažívá mít navrch nad manželkou mladšího. Pokud naopak všechno funguje tak, jak má, a švagrové se snesou, spolupracují spolu při formování charakteru a chování svých manželů. Když váš muž tropí neplechu, stěžujte si ženě jeho bratra; ta o tom pak zavtipkuje před manželem a ten s vaším mužem promluví.
Nevěsta a švagr – starší bratr manžela: tomu každá slušná nevěsta prokazuje víc respektu, než manželovi. Neodmlouvá mu, ani když ji hubuje nebo nařizuje mlčení. Starší bratr má právo řešit problémy v domácnosti mladšího bratra. Vdova se nesmí provdat za nebožtíkova staršího bratra.
Nevěsta a švagr – mladší bratr manžela: vzájemně se oslovují „manželi“ a „manželko“. Mladší bratr vašeho manžela vám bude pomáhat na poli, máte-li jaké (když pole nemáte, můžete chtít něco jiného) a vy mu na oplátku budete dělat snídaně a prát prádlo.
Po smrti skutečného manžela mladší bratr manželku „dědí“. Děti i s matkou tak zůstanou ve své otcovské rodině.
Ženich a švagr – starší bratr manželky: Ženich si staršího bratra své ženy považuje skoro tolik, jako jejího otce. Pokud nejsou příbuzní nebo dávní přátelé, nemůžou spolu ani nezávazně potlachat. Když ženich nocuje ve stejném domě jako starší bratr jeho ženy, po ránu zajde švagra povinně pozdravit.
Ženich a švagr – mladší bratr manželky: Kontakt není tak omezený. Pokud je mladší bratr manželky ještě hodně mlád a osiří, může ho jeho švagr adoptovat.
Ženich a sestry manželky: Ke starší sestře přistupuje ženich s úctou podobnou jako je ta, již prokazuje svým tchyním. S mladší sestrou může i zažertovat, a pokud (ženich) ovdoví, měl by se s některou z mladších sester své zesnulé manželky oženit. Starší sestru ženy si vzít nesmí.
Nevěsta a švagrové: Starší sestře manžela se sluší prokazovat respekt, i když ne takový, jaký náleží manželovu staršímu bratru. Starší sestra manžela doprovází nevěstu do společné domácnosti, po porodu posílá „do kouta“ kaši a dostává výslužku. Její přítomnost je nezbytná na křtinách, při nichž drží dítě. Má právo na bratrův majetek a bratrova manželka by jí z něj měla dávat. Pokud budete jako nevěsta málo štědrá, švagrová může „stávkovat“, neúčastní se křtů a svateb vašich dětí a navíc může bratra nutit (ba donutit!) k rozvodu nebo ke svatbě s další(mi) ženou (ženami).
Se starší sestrou manžela je nutno zacházet s největší opatrností. 🙂
Pokud se některá z manželových sester rozvede nebo ovdoví, je možné, že se k bratrovi nastěhuje. Je-li taková sestra starší, často si osobuje právo rozhodovat o dění v bratrově domácnosti a odmítá se podílet na domácích pracech s poukazem na to, že bratr zaplatil svatební věno z majetku jejich rodiny.
Související články:
http://www.jujunation.com/flvplayer_elite.swf
Mystičky
2.4.2009
Afrika a Senegal, náboženství, společnost Cheikh Ahmadou Bamba, gender, islám, Mame Diarra, murídismus, náboženství, Porokhane, ženy Napsat komentář
Všechno dobro na světě pochází od žen, a Maam Diarra je z žen nejlepší.
Maam Diarra je v našich srdcích,“ prohlašují murídští poutníci, kteří přišli do Porokhanu navštívit její hrob.
„Maam Diarra je jako moře – její štědrost je nekonečná. Žádajícímu dá vše, oč si řekne,“ věří.
DalšíTipy pro nevěsty: vztahy mezi manželem a manželkou, vztahy s tchánem a tchyní
4.2.2009
Afrika a Senegal, náboženství, rodina, společnost Afrika, manželství, náboženství, rodina, Senegal, ženy komentáře 3
Manžel a manželka
Na svatbě snad každá nevěsta slýchá, že má být před manželem pokorná, trpělivá a odevzdaná. Tak velí slušné mravy: od ženy se čeká, že bude – aspoň na veřejnosti – projevovat manželovi úctu a uznávat jeho převahu.
Pokud jde o bratrance a sestřenici, kde sestřenice je společensky postavena nad bratrancem, škádlení mezi nimi pokračuje i po svatbě, ale stává se jemnějším a po příchodu dalších manželek do rodiny někdy ustává zcela, aby muž mohl dodržet pravidlo o stejném zacházení se všemi manželkami.
Pokud je v rodině manželek víc, má každá určeny dny, kdy jí manžel „patří“. Tehdy muž přespává v jejím pokoji nebo domě a ona mu chystá jídlo (nebo, pokud žijí všichni společně, vaří pro celou domácnost).
Jak jsem tu už psala dřív, společné aktivity mužů a žen, manželské páry nevyjímaje, jsou omezeny na minimum. Ženy i muži pracují, jedí a baví se zvlášť.
Ženich, tchán a tchyně
Mezi ženichem a rodiči jeho manželky vládnou vztahy zdvořilé a odtažité. Nejedí společně. Závažnější záležitosti spolu nikdy neřeší přímým rozhovorem, ale vždy jen přes posly. Tato pravidla ale mohou být změkčena, pokud je tchán (tchyně) bratrancem (sestřenicí), strýcem (tetou) ženicha, nebo naopak.
Rodiče manželky nebydlívají s ženichem pod jednou střechou, kromě případů, kdy je tato situace nevyhnutelná (ve stáří, nemohoucnosti apod. – tehdy se matky stěhují k provdaným dcerám).
Každý manžel je rodičům své ženy doživotně zavázán za to, že mu svou dceru dali. Taková oběť se nedá zaplatit „jednou provždy“ věnem, a tak zeť dává po celý život manželčiným rodičům dárky, peníze, navštěvuje je, pomáhá jim a zajímá se o jejich zdraví.
Nevěsta, tchán a tchyně
I tady platí, že ve vztahu k rodičům životního partnera vládne ostych a zdvořilost. S tchánem nebo tchyní se, milé manželky, nediskutuje! 🙂 A už vůbec ne, pokud nevěsta žije u nich doma.
Mezi povinnosti snachy patří praní tchynina prádla, dávání dárků. Nevěsta nesmí používat stejnou toaletu, jako její tchyně, ani jíst ze stejného talíře. Ve vyšším stupni těhotenství přebývá v tchynině domě.
Pokud se manžel nechová tak, jak by měl, může si na něj manželka stěžovat v doslechu tchána nebo tchyně a ti za ni pak u manžela intervenují, uznají-li snašiny stížnosti za oprávněné.
Tento text volně navazuje na články:
– o hledání vhodného manžela/manželky
– o příbuzenstvu z otcovy strany
– o příbuzenstvu z matčiny strany
Džihád v obchodu
7.3.2008
Afrika a Senegal, migrace, náboženství, společnost Afrika, Cheikh Ahmadou Bamba, Cheikh Ibra Fall, ekonomie, gender, islám, kolonialismus, migrace, murídismus, politika, Senegal, společnost, Touba, transnacionalismus, školství komentářů 5
V roce 1853 se ve vesnici Mbacké v Baolu narodil náboženskému učiteli z bratrstva Qadiriyya syn, který dostal jméno Ahmadou Bamba. O třicet let později tento syn založí vlastní odnož súfijského islámu, bratrstvo murídíja. Jejím heslem se stanou slova: „Modli se, jako bys měl zítra zemřít, a pracuj, jako bys měl žít věčně.“
Bambovo pojetí afrického islámu, neuznávající cizí kulturní vlivy, získávalo mnoho přívrženců. Ačkoliv neodmítalo ani islámskou vzdělanost přicházející z jiných částí světa (Bamba sám psal i arabsky, studoval Korán a díla arabských súfijských filosofů), kladlo důraz především na duchovní, kulturní a hospodářskou autonomii. Arabskou islámskou tradici murídíja přizpůsobila potřebám wolofské společnosti trpící v oné turbulentní době válkami, probíhajícím zánikem předkoloniálních království a nastupující francouzskou nadvládou.
Francouzská koloniální správa měla již špatné zkušenosti s ozbrojenými muslimskými vládci a vůdci odporu, jakými byli Umar Tall nebo Samori Touré, a ve strachu z povstání Bambu roku 1895 vypověděla do exilu, nejprve v Gabonu a později v Mauretánii. Celkem strávil Cheikh Ahmadou ve vyhnanství dlouhých dvanáct let (během nichž stoupal jeho věhlas a mezi lidmi se šířily pověsti o zázracích) a i poté ho čekala dlouhá léta koloniálního dohledu v Senegalu.
Francouzská správa postupně opatrně uvěřila, že ze strany murídů ozbrojené povstání nehrozí a uvědomila si, že důraz kladený murídy na kázeň a práci může být výhodný i pro koloniální ekonomiku. Po roce 1918 francouzská správa povolila Cheikhovi Ahmadou Bambovi vyhlásit Toubu, založenou už kolem roku 1887, sídelním městem bratrstva. Mělo jít o duchovní centrum, zcela nezávislé na koloniální správě.
Budoucí sídelní město bratrstva bylo založeno už kolem roku 1887 jako duchovní centrum nezávislé na koloniální správě. Pacifisticky založený Ahmadou Bamba prosazoval „vyšší džihád“, jehož základem má být sebekázeň, studium náboženství, meditace, konání dobra a tvrdá práce. Ta, jsouc vykonávána se správným úmyslem a ve službě Bohu a společnosti, je součástí duchovní cesty.
Na území města nesmělo být zavedeno francouzské ani arabské školství; jednou z Bambových hlavních myšlenek je, že jeho následovníci potřebují být soběstační a nezávislí.
Obrovská mešita, kterou v Toubě začali budovat v roce 1926, rok před Bambovou smrtí, vyrostla jen z peněz a práce samotných murídů: „kdyby nám na stavbu přispěli Arabové nebo Indonésané, říkali by nám také, jak uctívat Boha podle jejich představ,“ řekl v roce 2007 Cheikh Serigne Abdou Mbacke. Mešita byla slavnostně otevřena roku 1963 a její výstavba se stala důkazem schopnosti bratrstva soustředit pracovní sílu, kapitál a organizační prostředky bez pomoci zvenčí.
Práce místo modlitby
Jeden z nejvýznamnějších Bambových žáků, Cheikh Ibrahima Fall, dovedl myšlenku „práce jako duchovní cesty“ do extrému. O příchodu Cheikha Ibrahimy Falla k Bambovi existuje několik různých příběhů, které se shodují v jednom: před učením a běžnými náboženskými úkony dával přednost činu – jëf –, službě duchovnímu učiteli a fyzické práci.
Cheikh Ibra Fall se stal zakladatelem zvláštního proudu uvnitř murídíje, označovaného jako Baay Faal. Jeho příslušníci jsou asketičtí a svou oddanost Bohu, náboženskému vůdci a společenství projevují xidma – prací, službou, dary, pokorou a pomocí druhým. Někteří příslušníci hnutí považují tuto službu za dostatečný ekvivalent obvyklých muslimských náboženských povinností, jako je třeba pět denních modliteb a ramadánový půst. Tento výklad je předmětem sporů i uvnitř samotné murídíje; někteří věřící tvrdí, že možnost nahrazovat náboženské povinnosti prací platila pouze pro Ibrahimu Falla.
Od arašíd k mezinárodnímu obchodu
Murídi dnes tvoří jednu z největších muslimských komunit Senegalu. Ačkoli sčítání lidu příslušnost k bratrstvům nezjišťuje, obvyklé odhady říkají, že k musídům se hlásí přibližně třetina obyvatel země. Murídi zároveň představují významnou část senegalské diaspory.
Náboženští vůdci začali od 70. let 20. století – kdy Sahel zasáhlo několikaleté sucho a pěstování arašídů upadalo – podporovat přesun svých následovníků do měst i migraci za prací a obchodem.
Pracovní migrace se stala důležitým fenoménem murídismu. Murídské komunity vznikaly ve Francii, Itálii, Španělsku, Spojených státech i v dalších částech všech kontinentů. Základní organizační jednotkou je daahira – původně modlitební kruh, který v diaspoře ale funguje i jako náboženské sdružení, informační síť, místo vzájemné pomoci a neformální ekonomická instituce.
V daahirách má poutník možnost získat první ubytování, jídlo, kontakty i pomoc při hledání práce. Daahiry také vybírají příspěvky, pořádají náboženské slavnosti a udržují spojení s Toubou. Kromě ekonomického kapitálu tyto sítě nabízejí především kapitál sociální: důvěru, pověst a jistotu, že závazky budou dodrženy i bez písemných smluv.
Ještě v 90. letech a na přelomu tisíciletí byl typický murídský obchodník v evropských a amerických městech mladý muž, prodávající na ulici kazety, hodinky, sluneční brýle nebo padělané značkové zboží. Tento obraz však nikdy nevystihoval celou komunitu a postupně zastaral. Část obchodníků přešla z ulic do kamenných prodejen, restaurací, velkoobchodu, dopravy, finančních služeb nebo obchodu s nemovitostmi. V neformálním sektoru zůstávají zejména nově příchozí imigranti, kteří ještě nemají jiné možnosti výdělku.
Akumulace kapitálu napomohla vzniku obchodních společností, restaurací, cestovních agentur a realitních kanceláří. Nemalá část peněz z nich, stejně jako dříve peníze z pouličního prodeje, směřuje do Senegalu: jako remitence rodinám, kapitál vložený do domů a podniků, obchodní zboží nebo dary pro Toubu. Vedle bankovních převodů a formálních společností nadále existují obchody založené převážně na osobní důvěře, příbuzenských vazbách a společné příslušnosti k bratrstvu.
Nemálo murídských bussinesmanů, kteří bez písemných smluv uzavírají obchody za statisíce dolarů, nemá žádné formální vzdělání. Přesto ale ovládají cizí jazyky, znají obchodní trasy, podnikatelské prostředí a mají obchodní i osobní kontakty v řadě zemí.
Samozřejmě nelze tvrdit, že co muríd, to člověk bez znalosti latinkového písma nebo bez akademického titulu! Murídská společnost už dávno zahrnuje i studenty, intelektuály, lékaře, zaměstnance institucí i podnikatele využívající moderní technologie.
Milionová
Také Touba se od původního vydání tohoto článku zásadně změnila. Podle údajů senegalské statistické agentury ANSD měla obec Touba Mosquée při sčítání v roce 2023 celkem 1 120 824 obyvatel. Někdejší vesnice se rozrostla v druhé největší městské centrum země.
Stále zde – na rozdíl od zbytku země – platí zákaz prodeje a užívání alkoholu, nenajdete tu žádné hotely, ženy si zakrývají vlasy a nosí dlouhé šaty. Nejde jen o formalitu; dodržování pravidel sledují místní výbory.
Dnes už nelze ani tvrdit, že by v Toubě vůbec nebyly školy evropského typu. Ačkoli většina škol ve městě jsou koránské daary, objevily se soukromé školy vyučující francouzsky, školy franko-arabské i moderní vysoké školy. Univerzita Cheikha Ahmadoula Khadima, otevřená v roce 2023, spojuje islámské vědy a arabštinu se zdravotnickými a dalšími odbornými obory; v roce 2025 měla 1 100 studentů.
Ženy jsou v murídských komunitách aktivní a nepřehlédnutelné v obchodě, vzdělávání, daahirách i náboženském životě. Některé získaly značnou duchovní autoritu, ta je ale ve většině případů odvozena od příbuznosti s významnými muži.
Murídismus a politika
Murídi jsou významnou ekonomickou a politickou silou Senegalu. Traduje se, že mají v rukou až polovinu senegalské ekonomiky. Prokazatelný je jejich historický význam v produkci arašídů a současný vliv v obchodu, dopravě, nemovitostech, zemědělství a rozsáhlém neformálním sektoru.
Vzhledem k moci murídských náboženských vůdců nad veřejným míněním se senegalští politici dlouhodobě snaží udržovat s představiteli Touby dobré vztahy. Jejich vazba se popisuje jako senegalská „společenská smlouva“: vláda posiluje svou vnitřní legitimitu a společenskou stabilitu v zemi, náboženské elity získávají uznání, investice a prostor pro vlastní aktivity a instituce. I zde se situace mění: věřící netvoří jednotný volební blok a politická doporučení marabutů ztrácejí někdejší závaznost.
Dahiry se mezitím přizpůsobily novým migračním trasám. Na Kanárských ostrovech poskytují senegalským dospívajícím migrantům jídlo, dočasné ubytování, duchovní zázemí a pomoc s orientací v azylovém systému. Murídská diaspora jako sociální instituce dokáže v mnoha ohledech zastoupit rodinu, obec i stát.
Ekonomický úspěch murídů a výsledky jejich formálního i neformálního podnikání ukazují, že cest k ekonomickému úspěchu může být víc. Obchodní vztahy nemusejí stát jen na písemných smlouvách, zákonech a institucionálních sankcích; mohou se opírat také o náboženskou autoritu, důvěru, pověst, migrační vazby a závazky vůči společenství.
Jako vždy, i zde je ovšem „něco za něco.“ Blízké vztahy vytvářejí solidaritu a usnadňují začátky bez kapitálu, ale zároveň upevňují hierarchie, je třeba je udržovat pomocí darů a neplacené práce, komplikují státní dohled.
Murídský „džihád v obchodu“ není exotická kuriozita ani bezchybné ekonomické prostředí; je to příklad komplexní transnacionální ekonomiky, ve které spolu úzce souvisí modlitba, práce, identita a podnikání.
Další čtení:
- ANSD – Agence nationale de la statistique et de la démographie (2024). Projections démographiques 2023–2073.
- Oficiální PDF
- Babou, Cheikh Anta (2021). The Muridiyya on the Move: Islam, Migration, and Place Making. Athens: Ohio University Press.
- Úplný text knihy
- Gaye, Ibrahima Diop (2021). „Habiter Touba et payer l’école: l’éloge de la scolarisation“. Liens, nouvelle série, 31(1), s. 263–281.
- Úplný text na webu UCAD
- Golub, Stephen S.; Hansen-Lewis, Jamie (2012). „Informal Trading Networks in West Africa: The Mourides of Senegal/The Gambia and the Yoruba of Benin/Nigeria“. In: The Informal Sector in Francophone Africa.
- Úplný text
- Ngom, Fallou (2024). „Ahmadu Bamba“. Oxford Research Encyclopedia of African History, s. 1–28.
- Otevřený rukopis
- Pézeril, Charlotte (2008). „Histoire d’une stigmatisation paradoxale, entre islam, colonisation et ‘auto-étiquetage’. Les Baay Faal du Sénégal“. Cahiers d’études africaines, 192, s. 791–814.
- Úplný text
- Agence de Presse Sénégalaise – APS (2025). „Touba: le Coran, socle de l’université Cheikh Ahmadoul Khadim“, 12. srpna 2025.
- Článek
- Lawal, Shola; Shankar, Priyanka (2025). „‘We feel like we’re back in Senegal’: the Sufis helping migrants in the Canaries“. The Guardian, 16. dubna 2025.
- Článek
- Le Soleil (2026). „Respect des prescriptions à Touba: des cigarettes, de l’alcool, du chanvre indien, etc. incinérés“, 4. července 2026.
- Článek
- Reuters (2007). Daniel Flynn: „Senegal’s Muslim Brotherhood Preaches Hard Work“, 17. května 2007. Historická reportáž, z níž pocházela část údajů v původní verzi článku; dnes je využitelná především jako dobový pramen.
- Reportáž
Jindeje Itady 