Jindeje Itady

 Temnota, která nenechala na nebi jedinou hvězdu, pohltila i osadu. Stěny jednotlivých stavení se daly rozeznat jen na vzdálenost jednoho nebo dvou kroků.

Postavy mužů, sedících u jednoho z domů, splývaly s tmou.

Tlumené hlasy, doprovázené vrzáním cvrčků, štěkotem hyen v dálce a občasným zabečením rozespalé ovce, mrazily svou vážností.

„Princové Ndukkumaanu, moji příbuzní, kterým patří mé díky! Víte, že není ničeho, co by nás rozdělovalo. Mezi vámi jsou ti, kteří mě jednoho dne nahradí a budou bdít nad touhle zemí. Jsem vám zavázán, mám k vám povinnosti. A přesto, příbuzní moji, jsem se vás nezeptal, než jsem poskytl přístřeší Makoddu Fallovi.“

V té tmě se dá jen podle hlasu poznat, že mluví stařešina Bëlëb, vládce Ndukkumaanu.  A temnota mu odpovídá:

"Otče, copak bys nás měl žádat o svolení, než splníš svou povinnost? Král Makoddu je náš příbuzný po přeslici. Ty sám víš, že příbuzenství po meči je sice důležité, ale když člověk hledá azyl a pomoc, uchýlí se jedině k příbuzným své matky. Jak bys mohl Makoddu odmítnout? To jen kvůli tomu jsi nás sem zavolal v tuhle hodinu?“

„Musím vám připomínat, že Makoddu není obyčejný host? Býval naším králem! Nemluvil jsem s ním a nevím, co ho k nám přivádí. Ale co když ho běloši vyčenichají až tady? Co když se nesmířil se svým osudem a bude chtí zpátky svůj trůn? Příbuzní moji, nezapomínejme, že jsme poddanými Krále Kajooru – co uděláme, když král Samba Lawbe nebude souhlasit s tím, že jeho otec je u nás?“

 „Ani král jistě nezapomene na úctu a ohledy, kterými je syn povinován otci.“

„Nezapomene? Krev jeho matky ho vysadila na trůn, neotcovo jméno. I obyčejní lidé někdy nedbají své povinnosti, a kvůli menším věcem, než je vláda nad Kajoorem. Vidíš přece, že Makoddu nejel rovnou za svým synem do Kaweenu. On sám si asi není jist, jak ho tam uvítají.“

Bëlëb si ve tmě přehrne rukáv tuniky, který se mu svezl z ramene. Nevyslovil to, co ho tíží nejvíc.

Ani nemusí – všichni přece vědí, že on i Makoddu pocházejí z potomstva královny Biige Sukka. Bëlëb Faxa musí poslechnout zákon mateřské krve a Makoddu podpořit.

Ale Bëlëbovým králem je teď Samba Lawbe. Samba Lawbe má trůn, moc i vojsko. Samba Lawbe má podporu bělochů.

Mlčeli všichni. A všichni mysleli na totéž.

 S rukama v zápěstí zkříženýma, lokty pohodlně opřené o pokrčená kolena, seděla královna na hrubé rohoži a trpělivě čekala, až jí otrokyně zaplete vlasy do úhledných cůpků.

A do záležitostí mocných se teď pletou běloši.

Jejího manžela, Makoddu Falla, připravili o trůn a na jeho místo dosadili Sambu Lawbe, mladíka, který si s vládnutím poradí, snad.

Je to její syn, společně dokážou udržet zemi i v téhle nejisté době.

Musí to dokázat, i když její dítě a její muž teď stojí proti sobě. 

Jestli bude třeba,  obleče se sama  lingeer Sire do mužských šatů a vyrazí v čele svých vojáků do boje,  jako to kdysi udělala dcera krále Lat Sukaabeho. Předkové dokážou odvahu ocenit: ta žena tenkrát Maury z kmene Tarza porazila. Ale za koho bude muset bojovat lingeer Lat Sukk Sire? A hlavně: s kým?

Královnina ramena se zachvěla; ten chlad, který vladařka cítí, vychází odněkud z jejích útrob. Možná to ani není chlad… ale copak smí královna pocítit strach? Má právo se bát, když je její země ohrožena? Když je ohrožena její rodina?