Dvanáct krajů

Muslimové v Česku zahájili třicetidenní postní dobu včera. Jejich senegalští souvěrci hladovějí až ode dneška… a inspirují křesťany.

Předvelikonoční půst byl i v počátcích křesťanství přísný: věřící nepožívali více než jedno skromné jídlo po slunce západu. Teprve v běhu dalších staletí se pravidla zmírňovala. Senegalští křesťané si nic neusnadňují ani v dnešní době; šest týdnů před Velikonocemi se od úsvitu do západu slunce zříkají jídla i vody.  

Jolanda Sarrová, studentka jedné z dakarských katolických středních škol, přiznala reportérovi agentury Reuters: "Cítím se svobodná. Cítím se dobře, protože to dělám pro Boha. Jsem povznesena a ani se mi jíst nechce."  

Podle sedmdesátiletého pátera Jacquese Secka jde o poměrně nový trend: "Za mého mládí se tu lidé běžně nepostili. Někteří se omezili na dvě lehká jídla denně a pak si dávali až večeři. Úplně se postící křesťany jsem začal potkávat až v 70. letech, kdy jsem sloužil v dakarské katedrále. Teď je plný půst mnohem běžnější. Věřící chtějí ukázat, že berou víru stejně vážně, jako jejich muslimští sousedé, chtějí soutěžit v sebeobětování."  

A slova školáka, chlubícího se, že "muslimové jedí a pijí ráno, před úsvitem slunce, ale my  jen v noci a půst držíme celých 24 hodin," to dokládají.  

První křesťané, přišedší do Senegalu, byli pravděpodobně portugalští obchodníci v 15. století. Křesťanství se významněji začalo šířit až s francouzskými misionáři o tři sta let později, v době, kdy islám na senegalském území působil bezmála sedm století. Když misionáři seznamovali své nové ovečky s půstem, mnoho z věřících už znalo jeho islámskou formu.  

Švadlena Marie-Simon Mbengue si v týdnech před velikonocemi nevybírá ani pauzu na oběd: jí jen večer. "Přinášíme oběti, modlíme se a konáme dobro, abychom ukázali svou oddanost Ježíši," vysvětluje. "Nemůžeme trpět tak jako On, ale měli bychom udělat co nejvíce."

Muslimská učitelka šití Ndeye Binta Lo se ze solidarity s katolickými přáteli postí i pár dnů před Velikonocemi stejně svědomitě, jako dodržuje půst o Ramadánu: "Vyrůstali jsme spolu a žijeme spolu," říká.  

Náboženské komunity jsou v Senegalu často smíšené; pro křesťany je běžné sdílet s muslimy náboženské svátky a naopak. "I když se nějaká rodina stane katolickou, skrze společenské a příbuzenské kontakty zůstává spojena s velkým počtem muslimů," přibližuje situaci David Frankfurter, profesor religionistiky z new hampshirské univerzity.    

Více: http://www.reuters.com/article/idUSL0964553320070321  

http://calorielab.com/news/2008/09/18/ramadan-in-dakar-fasting/  

http://www.islamonline.net/servlet/Satellite?c=Article_C&pagename=Zone-English-News/NWELayout&cid=1221461479726        

Tak to musí počkat, lékaři dnes stávkují…

Zdravá čtyřčata, narozená v nemocnici v  Toubě, se těší pozornosti senegalských sdělovacích prostředků.

http://videos.seneweb.com/embedPlayer.php?vid=cfcce0621b49c983991ead4c3

Médiím neuniklo ani prohlášení předsedy vlády, pana Sulejmána Ndene Njaay, že vedení země pracuje na tom, aby péče o rodičky, včetně císařských řezů, byla bezplatná a dostupná všude v zemi a ne jen v regionech Kolda, Ziguinchor, Tambacounda a Matam, jak je tomu nyní. Vláda i zdravotníci si od těchto opatření slibují snížení dosavadní vysoké mateřské a novorozenecké úmrtnosti.  

O tom, že semena této snahy nemusí vždy padat na úrodnou půdu, však svědčí případ, který se odehrál minulou středu v severosenegalském Saint Louis. Muž, který ten den přišel o ženu a dítě, vypráví se slzami v očích: "Moji čtyřiadvacetiletou manželku, prvorodičku, odvezli kvůli porodním komplikacím do krajské nemocnice Richard Toll. U vchodu jsme se míjeli s gynekologem; řekli nám, že Autonomní syndikát lékařů vstoupil do stávky. Manželku prohlédli až hodinu před půlnocí – to už jen ohledávali mrvolu." A dodává: "Lékaři mají právo na stávku, ale i tehdy musí reagovat na stav nouze. Není přece možné, aby obětmi byli neviní lidé."