Úvodní stránka

Zmrskaná vejce

komentářů 14

Mrtvá pomlázka na hromádce špinavého sněhu. Barevné střípečky vaječných
skořápek u silnice a mokré fáborky na trávníku pod oknem. Pozůstatky
svátku jara potkávám teď každý den.

Další

Češky vězněné v Súdánu! Horror!

Napsat komentář

Dlouho jsem si nevšímala bulvárních titulků. Lépe řečeno, dlouho jsem na bulvární titulky neměla čas. Ohlas událostí okurkové sezóny mě ale přesvědčil, že ten článek, který mi Choť ukázal bezmála před měsícem, bych se měla podělit. A ještě o nějaké další. Já vím, že to zní drobet tajnosnubně. Jen chvilku, chvilečku strpení – všechno vysvětlím.

Lze znásilnit vlastní ženu? A vlastního muže?

komentářů 8

„Známý filantrop zemřel při skupinovém znásilnění!“

Další

Když věci nejsou a nejdou

komentářů 5

Že já jsem neodešla, dokud jsem neměla děti! 

Další

Když věci nejsou, jak se zdají

komentáře 4

Ženským se nedá věřit.

 

Další

Když věci nejsou, jak se zdají (Petra)

komentáře 3

Petra už není žádné děťátko. Pánové jí sice hádají patnáct šestnáct, ale čtyřletá Maruška (kterou Petra přestala vydávat za svou sestřičku už před rokem nebo dvěma) je důkazem, že se drobátko pletou.


 

Maruška bydlí u babičky a chodí do školky. Petra pracuje jako pokladní v jednom muzeu v centru Prahy – na učení nikdy moc nebyla, ale jazyky jí jdou. Nebo možná ne zas tak moc, ale dost na to, aby zvládla anglické, německé a italské číslovky a okouzlila šéfa při přijímacím pohovoru víc, než baculatá Ukrajinka. Minimálně tím, že Petra baculatá nebyla.

Šéf si asi myslel, že když posadí za kasu Zhmotnění hebefilova snu, nebude se návštěvníkům zdát cena vstupného tolik přemrštěná (a že to tedy byla!).

.Po sedmé hodině večer Petra odlepila kulatý zadeček od koženkové židle (jó, pan majitel je škrt!), s kabelou přes rameno za sebou konečně zamkla dveře zvenčí a zamávala urostlému fešákovi u kasina přes ulici.

Ten týpek v kvádru tam postával, co si pamatovala. (Ne že by toho pamatovala tak moc, v muzeu byla teprv druhou sezónu.) Byl vysoký, ramenatý, vlasy měl svázané do krátkého culíku a usmíval se na ni od prvního dne. Zdravil ji celé ty dva roky, každý den, když byla v práci. Nepamatovala se, že by někdy chyběl. Copak nemá žádné volno? napadlo ji už nejednou.

.Toho červnového úterý jí to vysvětlil.

Poprvé za ty dva roky přešel ulici a přidal se k ní. Jestli ji prý může doprovodit, aspoň do metra? Když už se znají tak dlouho přeci!

Měl krásné zuby.

Když jsou vlastně kolegové, nešla by Petra na kafe? Jen na chvíli, vždyť on se musí stejně hned vrátit do práce.

Krásné zuby a dlouhé řasy, všimla si. Třeba do té práce nebude zas tak spěchat? Vždyť je tam pořád.

„Já myslela, že tam snad bydlíš,“ zahihňala se.

„To ne. Ale co bych dělal doma!“

„Bydlíš sám?“ všimla si jednoduchého kroužku na jeho levém prsteníku.

Povzdechl si. „Dalo by se říct.“

.Nad kávou, ke které si objednal i panáka, se Petra dozvěděla, že Marek se právě rozvádí. Celá léta pracoval od nevidím do nevidím, víkendy trávil v práci, na dovolenou posílal manželku s dětmi a tchyní samotné, jen aby měli všeho dost – „ona manželka byla hrozně náročná, kdybys viděla těch šatů, bot a prádla… promiň, tím tě nebudu otravovat,“ omlouval se honem, „no zkrátka, začalo se to kazit, nestarala se o mě ani o dvojčata, bordel jsme doma měli, to si neumíš představit, plesnivý jídlo v hrncích na sporáku, plesnivý šaty v pračce, svinčík všude. Já chtěl třetí dítě, holčičku, to víš, já mám děti rád, já děti miluju, jen tu holčičku ještě kdybych měl… A představ si, ona že jo, pak opravdu přišla do jinýho stavu, rozmyslela si to a šla na potrat, bez mýho souhlasu zabila moje dítě! Jak bych moh´žít s takovou ženskou? Rozvádíme se, je pryč a mně se ti tak hrozně ulevilo, jen po klukách se mi stýská… A tak teď chodím zase pořád do práce, abych nebyl doma sám. Ale povídej taky ty něco o sobě,“ zadíval se na Petru tak, že se jí zatajil dech.

.V sobotu pozval Marek Petru k sobě domů. I s Maruškou, ve vší počestnosti. Petra navařila opuštěnému mládenci guláš a lečo, upekla koláč a z těch vlastnoručně přichystaných dobrot zakletých v plastových dózách na potraviny mu na kuchyňské lince vystavěla komínek.

„To jsou moje dvojčata,“ ukazoval Marek holkám zarámované fotografie na zdi. „A tady,“ zachvěl se mu hlas, „naše svatební fotka. Mám ji tu pořád, ještě se z toho nemůžu vzpamatovat… My jsme měli ze začátku tak pěkný vztah!“  Zavrtěl hlavou a na chvíli to vypadalo, že se snad rozpláče. Petra mu položila ruku na rameno. „To bude dobrý, uvidíš. Najdeš si nějakou jinou… Já měla taky smůlu a teď už vím, že to tak bylo lepší.“ Ten dvojsmysl říct neplánovala – prostě to tak nějak vyšlo. Jako všechno ostatní.

.Zůstala u Marka celý víkend, i s Maruškou. Marek naznačil, že Marušce se budou určitě moc líbit jeho dvojčata – a ona jim, protože „ani nevíš, jak moc si kluci přejí sestřičku!“. Potíž je jen v tom, že manželka dělá potíže, nechce mu děti půjčovat… Marek se nemůže dočkat, až do toho soud vnese nějaký řád.

.Petra začala u Marka přespávat. Vařila mu a Maruška si hrála s hračkami, které v bytě zůstaly po dvojčatech. Když se počurala, Marek jí půjčil kalhoty jednoho ze svých synů. Marek nakupoval nejen jídlo – zasypával Petru dary. Tu zlatá brož, tu botičky, drahé sluneční brýle, šaty s kloboučkem a značková panenka pro Marušku. Petra se cítila v sedmém nebi. Konečně férový chlap!

.Tak se to táhlo jedenáct týdnů. Na začátku toho dvanáctého přišel v poledne Marek za Petrou do práce. Uprostřed čela se mu objevila kolmá vráska. „Pusino,“ oslovil ji, když párek Němců třímal vstupenky i drobné zpátky a chystal se vyrazit na prohlídku, „musím pryč. Můj Lukášek měl úraz, volala bejvalka, že jsou v nemocnici v Brodě, jedu za nima. Ozvu se ti, jo?“  Krátká pusa na rozloučenou. Petra měla starost o Lukáška, kterého nikdy neviděla, i o chudáka Marka. On na těch synech tak visí…

.Třetí den dopoledne viděla Marka skrz dveře. Stál na svém místě před kasinem. Nemohla se dočkat, až bude před pokladnou prázdno, aby mohla vyběhnout do dveří a zamávat. Nic. Nevidí ji? Stalo se Lukáškovi něco hrozného, že je Marek tak zdrcený? Nemohla to vydržet. Lísteček se slibem, že „přijde hned“ položila za okénko. Ulici přeběhla skoro bez rozhlížení.

.„Tak co, je to vážný? Co je mu?“

„Nechceš mi něco říct?“ Markův hlas studil.

Petra se dokázala jenom nadechnout. O co jde? Nic Markovi neprovedla, pokud věděla.

„Tak ne? Protože se zlodějkou se bavit nebudu!“

„Co? Já jsem v životě nic neukradla,“ začala se hájit, trochu hystericky, Petra.

„Když neukradla, tak neukradla. A jdi pryč, pracuju,“ pokývl hlavou k přicházejícímu muži.

„Tak večer?“ slyšela Petra sama sebe, jak kňourá, a nenáviděla se za to.

Když později toho dne zamykala dveře muzea, zašel Marek dovnitř do kasina.

Telefonní hovory od Petry nebere, na textovky neodpovídá.

.A Petra si myslí, že ta dáma, kterou před pár dny viděla, jak Marka letmo líbá, je tatáž, která byla v bílém na fotografiích v Markově bytě.

(Pokračování)

Další

Druhá šance

komentářů 16

„´Osud nám nepřál´, takhle mi to vážně řekl!“

Další

Když si muž najde jinou…

komentářů 6

Aneb jaké je to pro tu první. A taky pro tu druhou a třetí.

Další

Mateřská dovolená na periferii města

komentářů 40

Zvonění budíku hlásí tmě, že od půlnoci už uběhly dvě hodiny. Tma nedělá nic, já se kradu z postele, opatrně, abych nevzbudila děti a nemusela je znovu uspávat, nechávám pootevřené dveře na chodbu a plížím se do přízemí.

Další

Moje manželka je taaaková píča!

komentářů 29

Sluneční paprsky, procházející neotviratelnými okny, proměnily autobus v solární tepelnou troubu. Dívka v kraťasech a se sluchátky na uších se ovívala plastovými deskami. Tělnatá dáma se vrtěla na sedadle, nejspíš aby se k němu nepřilepila docela. Autobus prudce zabrzdil. Kapka potu sklouzla staršímu pánovi ze zátylku za límec košile.

Další

Mnohoženstvím proti žárlivosti

komentáře 2

Z komentářů pod článkem O lásce a o facce soudím, že některým čtenářům není tak docela jasné, že zákony postihující domácí násilí nejsou schvalovány pouze ve prospěch žen.

Další

O lásce a o facce

komentáře 4

Podle šetření Kanadského centra výzkumu a mezinárodní spolupráce v Dakaru a Kaolacku (CECI) má s domácím násilím osobní zkušenost více než 27% senegalských žen. Toto číslo by se nemuselo našinci zdát tak vysoké (v podobných průzkumech u nás se k tomu, že někdy byly obětmi násilného chování ze strany partnera, přiznává 38%
Češek), kdyby se s ním ovšem nepojily další problémy, s kterými se oběti setkávají.

Další

Než antikoncepci, to radši rozvod!

komentářů 6

Statistika nám říká, že průměrný Senegalec (ale i Malijec či Kamerunec) touží mít o dvě až čtyři děti víc, než chce porodit jeho manželka.

Další

Svatební noc (Průvodce pro nevěsty)

komentářů 7

„Jestli jsi před svatbou přišla o panenství, musíš nám to říct, abychom věděli, co máme dělat,“ vyptává se nevěsty pár dnů před dohodnutým termínem konzumace manželství teta z otcovy strany.

Další

Manželství a peníze

komentáře 2

Nechápu, proč se lidé berou.

Další

Co ještě před svatební nocí?

komentářů 20

Průvodce pro nevěsty

Další

Z říjnového deníčku šílené matičky

komentáře 4

„Jak může někdo hrát počítačové hry?“ podivoval se Choť odjakživa. „Taková nuda. Kolegové v práci pařej každou volnou chvilku, já to prostě nechápu,“ dodával, zejména v těch třech nebo čtyřech dnech, kdy jsem propadala kouzlu Farm Frenzy.

Další

Oběť vlastní rodiny

komentářů 31

„Nemůžu se vrátit domů,“ řekl mi kdysi v Praze jeden, tehdy asi čtyřiadvacetiletý, kamarád z Gambie. Měl za sebou pobyt ve Spojených Státech, Japonsku, Kanadě, Německu a Itálii – jen do Afriky nesměl.

Další

Potěšte tchyni

1 komentář

O ramadánu povinně.

Další

"Jak to žereš, ty prase?"

komentářů 16

aneb Umění manželské diplomacie

Další

Nekrmit! Nesahat! (Z letního deníčku šílené matičky)

komentářů 10

Je ramadán a my se naprosto neduchovně přežíráme.

Prý.

Další

Čí je to dítě?

komentáře 2

Maminčino! Jedině maminčino!

Další

Kolik stojí manželka?

komentářů 19

Výrok, že prostitutka vyjde laciněji, než vlastní manželka, je známý. Ale na kolik je rčení o prodělečnosti manželek pravdivé?

Další

Čím jsem si to zasloužila?

komentářů 35

Zase ty kulturní rozdíly… Tentokrát obzvláště krušné, protože jsem v nich utopena i já. Další

Láska versus peníze

komentářů 9

Nejen moje bývalá budoucí spolumanželka Ngoné v tom měla jasno.

Další

Náš život na sociálních dávkách

komentářů 6

(Z květnového deníčku šílené matičky.)

Další

Žena ozdobná versus žena funkční

komentářů 26

Ne že by v sobě někdo nemohl spojovat oba póly. Jde jen o to, co je momentálně v kursu.

Další

Z dubnového deníčku šílené matičky: Jak vyměniti manžela

komentářů 8

Snadno a rychle.

Další

Francouzský občan se čtyřmi manželkami

komentářů 24

Beze zbytku zahalenými.

Další

Jarní deníček šílené matičky: české státní občanství

komentářů 19

Na počkání.

Další

Nějak jsem to neodhadla. (Z březnového deníčku šílené matičky)

komentáře 4

Jaro ve mně budí touhu po změně. A bezbřehý, nerealistický optimismus.

Další

Obchod se strachem

komentáře 4

Co všechno chcete vědět? Všechno? Opravdu?

Další

Z březnového deníčku šílené matičky

komentářů 11

„On říká, že nemáme narozeniny!“

Další

Onanuje u webkamery

komentářů 60

A já se rozvedu. Děti neděti, cybersex doma trpět nebudu.

Máme přece nějaký morální zásady, ne?

Další

Česká holka a Big Brother

komentářů 7

Kdo si „pořídil černocha“, nechť ve vlastním zájmu předstírá, že černoch není černoch.

Další

Tak už je to tady! (z lednového deníčku šílené matičky)

komentářů 16

Všichni mi to říkali a já jim nevěřila! Doufala jsem, že to nepřijde vůbec… a nebo aspoň ne tak brzo.  

Další

Svobodného nebo ženatého? aneb Láska po africku

komentáře 3

   Od roku 1955 do roku 1992 vzrostl průměrný věk poprvé se ženícího Senegalce z 25 na 32 let. Ženy se už nevdávají průměrně v jednadvaceti, ale ve čtyřiadvaceti. První pohlavní styk má teď průměrný senegalský muž ne v sedmadvaceti, ale v osmnácti letech… a průměrná žena, stejně jako před čtyřiceti lety, v devatenácti.

Další

Deníček matičky – Nový rok v Senegalu

komentářů 6

a Nový rok u nás doma.

Další

Z listopadového deníčku šílené matičky: putování za mamuty

komentářů 16

Když se věci mění dost rychle (nebo dost pomalu), jsou změny nepostřehnutelné.

Další

Překvapení

komentářů 7

Choť má nemanželské dítě.

Další

Z říjnového deníčku šílené matičky

komentářů 20

Měla jsem rande. První po… no, nejmíň pěti letech. Možná i šesti.

Další

Z čeho žijou?

komentářů 16

Ve slunečném odpoledni šla proti nám po chodníku dlouhovlasá cikánka se dvěma většími dětmi.

Další

Bůh tě ochrání…

komentářů 31

„Byl ses podívat na papeže?“ tázal se Středoafričan svého francouzského kolegy.

„Ne,“ odvětil tázaný. „Ne?!“ černochův úsměv trochu pohasl. „Proč ne?“

„Protože nemám munici,“ odtušil Francouz, ignoruje spolupracovníkovo rozhořčení.

Další

Boty

komentářů 18

„Tak které si vezmu?“ přemítal Choť před botníkem, ve kterém má vyskládány nejméně tři desítky párů naleštěné, naimpregnované obuvi, od společenských bot k obleku přes (hodně) značkových tenisek až po pohory, sandálky a polobotky.

Další

Zářijový deníček šílené matičky

komentářů 20

Přepisování historie

Jsem smutnější a hloubavější… zdá se prý jednomu z mých oblíbených čtenářů.

Další

Proč NE!! českým mužům

komentářů 48

aneb Reprodukční orgán na poušti

Další

Z (pozdně letního) deníčku šílené matičky

komentářů 19

Dnes především obrazem.

Další

Recepční v ložnici (Z deníčku šílené matičky)

komentářů 34

Srpen plyne poklidným tempem… aspoň pro mě. Ne tak pro Chotě.

Další

Všechno je relativní

komentářů 19

„James teď už kolikrát přišel domů s historkou, jak ten či onen kámoš má ženu a děti v bytě mimo Prahu, on sám bydlí s šesti kámošema v pražský garsonce, za manželkou zajede jednou do měsíce, hrdě jí předá tisícovku na domácnost a zas na dlouho zmizí. Díky Bohu za Jamese,“ psala mi před časem Nigeria.

Další

Běloška v područí černochově

komentářů 30

„Vždycky to dopadá špatně,“ psala kdysi jedna dáma na diskusním fóru nejmenovaného ženského serveru, kde jsem se seznámila s Tamushf, „spokojený vztah s černochem nebo muslimem je pro nás Evropanky prostě vyloučen, i když se to třeba nezdá.

Další

Sladkých pětaosmdesát (Z deníčku šílené matičky)

komentářů 20

Ztratila jsem manžela.

Další

Hodnota ženy

komentářů 81

Po mnoha měsících jsem se zase podívala k Hamiltonovi. Kdo neznáte (a nechce se vám klikat na odkaz), jde o stránku Muže o ženách, pro muže. Abych shrnula podstatné, jde  zejména o to, že ženy (všechny!) jsou již od útlého věku mrchy, které nemají zájem o sex, ale lákají na něj samečky (rozuměj nebohé muže), aby je podvodně připravily o majetek, nechaly se oplodnit a pak muže odkoply a ukradly mu děti, přičemž ho oberou i o ten zbyteček hmotných statků, který dotyčný ještě měl.

Další

Zázračná antidepresiva

komentářů 9

Bambarské přísloví říká, že práce ženy nikdy nekončí. Západní věda se o přísloví nestará – místo toho hledá, jak odstraňovat následky „nekončící práce“, aniž by byla dotčena výkonnost. Diskutující hlasy pod jedním z mých článků předpovídají brzkou zkázu mé tělesné schránky, a mimoděk mi připomněly příhodu, která se stala kamarádce mé spolupracovnice.

Další

Dokonalá žena je ta, která netrefí domů

komentářů 32

„Líbí se mi, jak myslíš“, prozradil kdysi Choť po delším přemýšlení nad mou neuváženou otázkou, co se mu na mně zamlouvá.

„Ne co si myslíš,“ ujasnil to ještě, „ale jak přemýšlíš.“

Měla jsem na vybranou: propadnout chmurám z toho, že vlastnímu muži připadám fyzicky odpudivá, nebo se zaradovat, že jeho vztah ke mně stojí na hodnotách, které zub času nenahlodá. Přinejmenším do alzheimera.

Další

Vděčnost předchází pád

komentářů 13

„Musim koncit, jdu varit,“ zahlédla jsem přes Choťovo rameno na obrazovce počítače podezřelou větu.

Zdvihla jsem obočí: „Ty jdeš vařit?!“

Další

Otec u porodu

komentářů 42

„Zena, ktera ma hrdost, tak si chlapa k porodu tahat nebude. Takove ty slaboduche zeny, ktere potrebuji \“podporu\“ si ho tam tahaj, a mysli si, ze jim to pomuze.“

…………..

Další

Štěstí(?) ženy monogamistovy

komentářů 11

Soustředěně pozorovala poslední okamžiky kostky cukru, zmizelé pod temnou hladinou. Když se na mě znovu podívala, vypadala najednou unavená a mnohem starší, než je ve skutečnosti.

„Já ti tak závidím,“ vzdychla ta, o které jsem si myslela, že má ve svých osmadvaceti letech všechno, co si jen může přát: vysněnou a dobře placenou práci s budoucností, milujícího a pozorného manžela, krásné, zdravé a chytré děti. Žádné starosti. Žádné potíže.

Další

Kapesné pro ženy

komentářů 39

Ženy neumějí hospodařit s přidělenými penězi.

„Nové boty? Potřebuješ nové boty? A co já jako s tím?“

a

„Jakto, že už zase nemáme peníze??? To sis koupila nový boty???“

Další

Není láska jako láska

komentářů 10

„Hele, co si myslíš o pseudolásce?  To jako, že chlap si vezme ženskou a „milovat“ se teprv začnou, páč manželé se mají milovt. já vždycky tvrdila, že milovat se dá naučit – ostatně u mýho muže mi to trvalo dost dlouho. On třeba vůbec nechápe zamilování, kdy člověk nemůže jíst ani spát, kdy je schopen zoufalých činů. Dalo by se říct, že je až nenormální, ale přijde mi, že v Africe je to běžný?

Další

Z listopadového deníčku šílené matičky

komentářů 32

Chvála školce!

Další

„Měl jsem si radši vzít Afričanku!“

komentářů 10

Řekla bych, že to někdy, asoň v žertu, zaslechly nebo zaslechnou všechny manželky Afričanů zpod Sahary.

Další

Z dubnového deníčku šílené matičky

komentářů 15

Ze školky, z té, která si neplete jména dětí a poskytuje i jiné informace, než ty o ceně služeb, máme lejstro, že Miminko je právoplatně přijata k předškolnímu vzdělávání; informační schůzka v květnu, nástup v září.

Další

Střet s realitou

komentářů 12

Telefon zazvonil, jako vždycky, v tu nejnevhodnější chvíli. Na ruce právě usnuvšího synáčka, syčela jsem na Chotě, ať to zvedne, honem, hned.

„Kdo je to? Músa? Chceš manželku? …Jo aháá! Músa!“ odnesl si můj mobil do kuchyně.

Nesla jsem chlapečka do postele, nožičky mu visely přes moje předloktí a mě napadlo, že ten Músa – není on to nakonec ten Músa, kterého Choť už celá léta shání? – bude určitě chtít peníze. Fuj, to jsem ale podezřívavá, zastyděla jsem se hned vzápětí.

Choť se asi po dvou minutách vrátil ke mně:

„Musím mu zavolat, asi mu došel kredit,“  hlásil rozjásaně. Než se na monitoru počítače stačilo objevit logo Skypu, zvonil mobil znova. A opět putoval do kuchyně.

Když přišel Choť podruhé, po rozjařenosti už nebylo ani stopy:

„Chce půl milionu franků,“ hlásil mi nevěřícně.

„Chce půl milionu franků, že se oženil a koupil si pozemek a teď chce tu manželku, Tukulérku, dostat k sobě do Gabunu.“ Na chvíli se odmlčel, ale bylo vidět, že mu to leží v hlavě. A na srdci.

„Celé ty roky mu posílám pohledy a pozdravy – nikdy mi neodpověděl. Neřekl mi ani, že se žení. A když potřebuje peníze, najednou si na mě vzpomene. Že mi to bude pomalu splácet! A když jsem mu řekl že to je těžký, že ty nepracuješ, odpověděl mi na to, že ty peníze potřebuje!“ povzdechl si Choť.

Jo, střetnutí s realitou nebývají příjemná…

 

Výchova rodiny

komentářů 23

  U jednoho mého článku, který původně nepojednával o výchově dětí, ale o výchově manžela, se objevil pozoruhodný komentář. Jeho autor na sebe nezanechal kontakt, takže jej musím zkráceně citovat bez dovolení:

Další