Úvodní stránka

Update deníčku šílené matičky pro rok 2012

komentářů 5

Jsem ráda, že už jsem paní v letech. I přesto, že mě potěšilo, že se vejdu do šatů, které mi můj tehdejší přítel s maminkou ušili k maturitě.

Češky vězněné v Súdánu! Horror!

Napsat komentář

Dlouho jsem si nevšímala bulvárních titulků. Lépe řečeno, dlouho jsem na bulvární titulky neměla čas. Ohlas událostí okurkové sezóny mě ale přesvědčil, že ten článek, který mi Choť ukázal bezmála před měsícem, bych se měla podělit. A ještě o nějaké další. Já vím, že to zní drobet tajnosnubně. Jen chvilku, chvilečku strpení – všechno vysvětlím.

„Japonské“ holčičky z Titaniku

Napsat komentář

„Probuď se, měli jsme nehodu.“ Nějaká taková slova slyšela těhotná Juliette Laroche té noci, kdy si její manžel cpal do kapes všechny jejich cennosti

Další

Temperamentní (Thomasův teorém v praxi)

Napsat komentář

Zdraví mě pokaždé už z dálky. Má drobounkou, blonďatou, modrookoou holčičku. Učiněnou vílu, na pohled.

Další

Ženská záležitost

komentářů 39

Maminky a babičky, bděte!

Další

Jak jsme unesli cizí děti

komentářů 23

Tramvaj cinkla a rozjela se. Vždycky nejdřív přijede ta, kterou zrovna nepotřebujeme!
Zůstali jsme na nástupním ostrůvku sami, s macatou paní a bělovlasým pánem. „Sami,“ to znamená já, Choť, Miminka, Knoflíček, Kakao a Žďourka.

Další

Tatínek, je hodnej?

komentářů 10

Jako bych chtěla, křečovitě, utvrzovat sebe i okolí ve falešné víře, že mě muž nebije,

Další

Mluvíte moravsky?

komentářů 24

„S plurilingvními dětmi zkušenosti máme,“ sdělovala mi zástupkyně proslulé jazykové školy s úsměvem, „umíme s nimi pracovat,“ culila se na Miminku. Miminka zarytě mlčela a pohled upírala k čisťounkému koberci na podlaze.

Další

Žďoura

komentářů 11

„To ona taky jedna říkala, že to vydrží, no a pak jsme stříhali pupeční šňůru,“ nedal se mými sliby ukolébat lékař v sanitce, „ale já to tu mám naštěstí všechno nachystaný,“ uklidňoval spíš sebe než mě.

Další

Protože chci!

komentářů 13

Zlatavý kokršpaněl bez vodítka očichával hromádky po svých psích kolezích na trávníku před klinikou.

Další

To máte kradenýho?

komentářů 17

Poslední podzimní paprsky zlatily listí, snášející se mezi opěry houpaček na dětském hřišti. Jedno z mých dětí šplhalo na dřevěnou ovečku, další se  houpalo na provazovém žebříku prolézačky ve tvaru lodi.

Další

Z říjnového deníčku šílené matičky

komentáře 4

„Jak může někdo hrát počítačové hry?“ podivoval se Choť odjakživa. „Taková nuda. Kolegové v práci pařej každou volnou chvilku, já to prostě nechápu,“ dodával, zejména v těch třech nebo čtyřech dnech, kdy jsem propadala kouzlu Farm Frenzy.

Další

Žít, jak chcete?

komentářů 9

Ale jděte…

Další

Nekrmit! Nesahat! (Z letního deníčku šílené matičky)

komentářů 10

Je ramadán a my se naprosto neduchovně přežíráme.

Prý.

Další

Nová černoška

komentářů 6

Nemůžu s dětmi vyjet bez desinfekce.

Další

Kontrola cizinecké policie

komentáře 4

 „Skočím koupit lístky, jsou tam hrozné fronty,“ skládala jsem děti a zavazadla na lavici v nádražní hale, „počkáš tu s nimi?“ 

Další

Čí je to dítě?

komentáře 2

Maminčino! Jedině maminčino!

Další

Kolik stojí manželka?

komentářů 19

Výrok, že prostitutka vyjde laciněji, než vlastní manželka, je známý. Ale na kolik je rčení o prodělečnosti manželek pravdivé?

Další

Náš život na sociálních dávkách

komentářů 6

(Z květnového deníčku šílené matičky.)

Další

Sraz dětí árijské krve

komentářů 180

v centru Prahy.

Další

Z dubnového deníčku šílené matičky: Jak vyměniti manžela

komentářů 8

Snadno a rychle.

Další

Jarní deníček šílené matičky: české státní občanství

komentářů 19

Na počkání.

Další

Nějak jsem to neodhadla. (Z březnového deníčku šílené matičky)

komentáře 4

Jaro ve mně budí touhu po změně. A bezbřehý, nerealistický optimismus.

Další

Z březnového deníčku šílené matičky

komentářů 11

„On říká, že nemáme narozeniny!“

Další

Maminka je naša?

komentářů 12

U okének pokladen bylo skoro prázdno. Veliká nádražní hala se na první pohled zdála nebývale klidná; jen pár cestujících tu čekalo na zpožděný vlak do Ostravy.

Další

Česká holka a Big Brother

komentářů 7

Kdo si „pořídil černocha“, nechť ve vlastním zájmu předstírá, že černoch není černoch.

Další

Deníček matičky – Nový rok v Senegalu

komentářů 6

a Nový rok u nás doma.

Další

Z listopadového deníčku šílené matičky: putování za mamuty

komentářů 16

Když se věci mění dost rychle (nebo dost pomalu), jsou změny nepostřehnutelné.

Další

Z čeho žijou?

komentářů 16

Ve slunečném odpoledni šla proti nám po chodníku dlouhovlasá cikánka se dvěma většími dětmi.

Další

Zářijový deníček šílené matičky

komentářů 20

Přepisování historie

Jsem smutnější a hloubavější… zdá se prý jednomu z mých oblíbených čtenářů.

Další

Jasný jak facka

komentářů 41

„Neubližuje ti Choť?“ ptává se mě občas maminka.

Další

Proč NE!! českým mužům

komentářů 48

aneb Reprodukční orgán na poušti

Další

Recepční v ložnici (Z deníčku šílené matičky)

komentářů 34

Srpen plyne poklidným tempem… aspoň pro mě. Ne tak pro Chotě.

Další

Běloška v područí černochově

komentářů 30

„Vždycky to dopadá špatně,“ psala kdysi jedna dáma na diskusním fóru nejmenovaného ženského serveru, kde jsem se seznámila s Tamushf, „spokojený vztah s černochem nebo muslimem je pro nás Evropanky prostě vyloučen, i když se to třeba nezdá.

Další

Krysa

komentářů 18

Choť dbá na upravený vzhled svých dětí. Trvá na barevně sladěných oblečcích, odpovídajících příležitosti i ročnímu období, na pěstěnosti nehtů, pleti i vlasů. V honbě za ideálem neváhá překonávat ani nesnáze dané tím, že zvláštní kosmetika pro černochy a míšence se u nás shání jen těžko.

Další

Dokonalá žena je ta, která netrefí domů

komentářů 32

„Líbí se mi, jak myslíš“, prozradil kdysi Choť po delším přemýšlení nad mou neuváženou otázkou, co se mu na mně zamlouvá.

„Ne co si myslíš,“ ujasnil to ještě, „ale jak přemýšlíš.“

Měla jsem na vybranou: propadnout chmurám z toho, že vlastnímu muži připadám fyzicky odpudivá, nebo se zaradovat, že jeho vztah ke mně stojí na hodnotách, které zub času nenahlodá. Přinejmenším do alzheimera.

Další

Otec u porodu

komentářů 42

„Zena, ktera ma hrdost, tak si chlapa k porodu tahat nebude. Takove ty slaboduche zeny, ktere potrebuji \“podporu\“ si ho tam tahaj, a mysli si, ze jim to pomuze.“

…………..

Další

Z deníčku šílené (těhotné) matičky

komentáře 4

Na podzim jsem se chystala kamarádovi napsat, jak skvělé je být matkou, nota bene těhotnou matkou. Jak je úžasné mít zdravé děti a jak krásné je cítit, jak se člověku (totiž ženě) v břiše hýbe nový život. Bylo mi báječně a toužila jsem se o to s někým podělit. Naštěstí zůstalo jen u úmyslu a nemusela jsem se v zimě ztrapňovat tím, že bych svá předchozí slova dementovala líčením, jak strašné je být těhotnou matkou.

Další

Štěstí(?) ženy monogamistovy

komentářů 11

Soustředěně pozorovala poslední okamžiky kostky cukru, zmizelé pod temnou hladinou. Když se na mě znovu podívala, vypadala najednou unavená a mnohem starší, než je ve skutečnosti.

„Já ti tak závidím,“ vzdychla ta, o které jsem si myslela, že má ve svých osmadvaceti letech všechno, co si jen může přát: vysněnou a dobře placenou práci s budoucností, milujícího a pozorného manžela, krásné, zdravé a chytré děti. Žádné starosti. Žádné potíže.

Další

Z listopadového deníčku šílené matičky

komentářů 32

Chvála školce!

Další

Back to nature! (aneb Holky alternativky)

komentářů 12

V Africe taky nepoužívají plínky!

Africké maminky taky nosí děti na zádech!

Další

Útěk z afrického pekla II.

komentářů 49

… pokračování článku http://manzelka.bloguje.cz/621503-utek-z-africkeho-pekla.php:

Ken se odstěhoval a těhotná prvorodička Bára se zatím nemusela bát, že „ji nebo její dítě v noci někdo zmlátí.“ Ponechaná na pospas osudu, sehnala řidiče taxíku, který ji – zatímco „rozšiřoval svůj už beztak mohutný afroúsměv“ – naučil ovládat Kenův vůz, aby se dostala do porodnice.

Barbora, v té době už skoro dva roky žijící v Africe, ale zapomněla (?!) že za zdravotní péči a svůj několikadenní pobyt v luxusní nemocnici musí někdo zaplatit. Stižena náhlou amnézií, úplně opomenula, že v předešlých devíti měsících museli hotově uhradit každé její vyšetření v porodnici. Když od ní chtěli vyrovnat účty, přiznala, že žádné peníze nemá. Platit za lékařské ošetření? „Na podobné jednání nebyla ze své vlasti zvyklá“ a „věřila v laskavost černochů.“

Chudák Bára nemá „žádné známé, žádný kontakt na českou ambasádu.“ (Byl by problém požádat lékaře, aby jí s českou ambasádou spojili, zvlášť když se nachází v témže městě a kynula by jim vyhlídka na zapravení účtů? Nebo měla rodička své důvody,  proč radši než styk s velvyslanectvím volila vězení?).

„Laskavost černochů“ se nekonala. Bára končí ve vězení. Dítě je zatím jako záruka v nemocnici a důstojník, dozorující ve vězení, si „zálibně prohlíží Barbořina nalitá prsa.“ Musel to být deviant, protože ženská ňadra nejsou v subsaharské Africe o nic víc sexy, než u nás ušní lalůček.

(Prsa jsou na kojení a basta… k čemu taky jinému? Ženská prsa se dají vidět průstřihy rukávů v autobuse, na ulici při kojení, na dvorcích při praní… No a? Prsa… To přece žádného chlapa nebere!)

Po třech dnech věznění bez jídla si Bára vyzvedla syna a po druhově návratu do vily se „snažila plnit povinnosti vzorné ghanské ženušky“ (vždyť žádnou ghanskou ženušku nikdy neviděla, soudě podle textu knihy?!). Ken si pomalu zvykal na syna a Bára jejíž „touha po jeho těle je silnější, než její hrdost“, s Kenem opět začíná spát, „objatá jeho černými pažemi.“

Na svých cestách po Evropě získává nové investory a přehlíží do očí bijící skutečnosti, dokonce už i servírované na stříbrném podnose: miliony mizí v Africe a zisk stále nikde. Zpátky v Ghaně Barbora přebírá miliony, přicházející z Čech přes Western Union, létá do Švýcarska a do ČR, převáží další miliony v hotovosti. Je „šťastná jen v ložnici, do níž Ken nevstupuje.“

Bára taky přemýšlí, „o kolik příček nahoru se Ken v místní společnosti dostal kvůli blondýnce, která s ním sdílí domácnost a porodila mu dítě.“ Je dál bita, milenec jí „musí dávat lekce, aby pochopila práva mužů v jeho zemi“.  Na dva dny ji zavře v koupelně, aby jí došlo,  „jak se má správně chovat africká žena.Jen naprostá poslušnost a oddanost ji ochrání. Musí se plně podřídit africkým zákonům a trestům. Nehodlá-li respektovat staletími prověřený spravedlivý systém, má odejít zpátky do Evropy, bez peněz a bez dítěte.“

Nejde mi na rozum, proč, když měla Bára v ruce svůj pas (kniha říká, že jí ho Ken zabavil, ale bez pasu asi těžko cestovala po Švýcarsku), nešla na policii?  Byla cizí státní občankou, za Kena nebyla nikdy provdaná, dítě by jí tedy podle práva sebrat nemohl. Kdyby byla chtěla, mohla na ambasádě nechat svým dětem vystavit české rodné listy a pak i české pasy?

Do Ghany přilétali z ČR noví „investoři“ a Bára ochotně podepisovala směnky. A stále byla bita za „svou neschopnost být dobrou africkou manželkou“ (manželkou??), což je podle autora žena, která doma i na veřejnosti drží hubu a krok.

„Její tělo se pokrývá podlitinami a nad ní stále jako rarášek poskakuje mohutný černoch a cosi vykřikuje v domorodém jazyce“.

„Africká manželka“ se tu vůbec skloňuje ve všech pádech, bez ohledu na ty stovky etnik, které v Africe žijí a mají různé tradice a různý přístup k rodinnému životu. Asi jako by někdo mluvil o „evropské manželce“ a předpokládal, že ten pojem je totožný pro rumunskou Romku, Italku, Ukrajinku i Švédku.

Barbora je svým druhem také znásilněna a toho dne počne svou dceru. (Jak se asi bude Jennifer cítit, až si to za pár let přečte nebo jí to někdo řekne?)

Po porodu odmítá Kenovu žádost o ruku a pozvolna zjišťuje, že Ken není sirotek bez příbuzných (pravděpodobnost, že v Africe narazíte na sirotka úplně bez příbuzných, je asi taková, jako že vyhrajete první ve Sportce). Vydává se znovu do Evropy, kde jí věřitelé seberou pas a nevrátí jí ho, dokud nepodepíše další směnky na šedesát milionů korun (byl by takový problém nechat si vystavit pas nový?).

Bára se trápí tím, že Ken si přivedl domů děvče „asi jí chce představit další ze svých děvek“ – ale, upřímně, co je pro Kena jiného i Bára? Žije s ním na hromádce, s vidinou dalších zisků mu vozí peníze… Marně na její pozici hledám něco důstojného. Tohle děvče je ovšem „křovačka“ (autoři mají o Křovácích asi jen hodně mlhavé představy, nebo to slovo prostě považují za nadávku) a žasne, když Bára dá najevo své znechucení, protože „zřejmě není zvyklá slýchat takováto slova od ženy.“

Barbora nakonec  najde nigerijský pas svého milého a když je svým druhem zbita znovu, zavolá policii.

Policie ho konečně zavře, Báru uklidní, že „ve vězení Kena naučí, jak se má chovat k evropským ženám“ (co si mysleli o afrických ženách, jsem se nedozvěděla) a konečně zajde na ambasádu (kde, jak se ukazuje, už předtím párkrát byla?) a nechává si zapsat děti do pasu.

Ken zatím ve vězení „jako nadržená a hladová šelma v kleci“ nadává, vyhrožuje a „od úst mu létají napěněné sliny“.  Jeho výhružky mají asi navodit dojem, že Bára nebude v bezpečí nikdy.

Jelikož se v celé knize každou chvíli mluví o „únosech blonďatých Evropanek“ a o atraktivitě světlé kůže, asi má pravdu… v bezpečí nebude nikdy.

I když akceptuji, že třeba někdo skutečně nemusí šest let poznat, že si půjčuje miliony kvůli podvodům (podivné, ale budiž), vůbec mi není jasné, proč Bára, které nade všechno záleželo na dětech,  je po návratu do vlasti nechala skončit v ústavu.

 

A navíc se mi zdá, že lidi dneska zajímají jen „multikulturní“ příběhy s drastickými konci, na kterých si můžeme ověřit, že „ti divoši jsou strašní“ a „mně by se tohle stát nemohlo.“ Jak si jinak vysvětlit, že  „varování dívek a žen, které by snad pomýšlely na život v kouzelné Africe“ rychle získává na proslulosti, zatímco třeba kniha S láskou lvice , vyprávějící životní příběh Evropanky žijící šťastně a spokojeně se svým samburským mužem v keňské buši, zůstává v pozadí?

Útěk z afrického pekla

komentářů 9

„Koupíš mi to?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Takovou blbost!“ reagoval Choť.

„No právě!“

„Ne! Ještě ji tím budeš podporovat,“ vzpomněl Choť  jedné loňské a jedné letošní reportáže z pořadu Na vlastní oči, kde nás nějaká slečna nejdřív hladce přesvědčila, že je podvodnicí (když si někdo v Česku půjčí miliony a pak zůstane v západní Africe bez kontaktů s četnými tamními krajany a českou ambasádou a dokonce ani nejde vyřídit svým dětem české rodné listy, je to přinejmenším podezřelé) a ve druhé části reportáže to pochopila i TV Nova, která pak pro změnu dramaticky popisovala osudy dětí té dívčiny, umístěných v ústavní péči.

Další

Výchova rodiny

komentářů 23

  U jednoho mého článku, který původně nepojednával o výchově dětí, ale o výchově manžela, se objevil pozoruhodný komentář. Jeho autor na sebe nezanechal kontakt, takže jej musím zkráceně citovat bez dovolení:

Další