Úvodní stránka

Zmrskaná vejce

komentářů 14

Mrtvá pomlázka na hromádce špinavého sněhu. Barevné střípečky vaječných
skořápek u silnice a mokré fáborky na trávníku pod oknem. Pozůstatky
svátku jara potkávám teď každý den.

Další

Už i já

komentářů 6

V listopadu se u jednoho zdejšího článku objevil nenápadný, diskrétní komentář.

Další

Nedostávám nic od státu. Dáte mi tři stovky?

komentáře 2

Trochu ošumělý, ale čistý prodavač Nového prostoru se ke mně s nadějí žene každé ráno. Ještě nikdy jsem si od něj nic nekoupila, ale naděje se nevzdává. Nebo si mě nepamatuje, možná si nepamatuje nikoho z těch, kteří ho denně míjejí a dívají se skrz něj. Nějaké zákazníky mít ale musí; vídám ho tam už dlouho.

Další

Mateřská dovolená na periferii města

komentářů 40

Zvonění budíku hlásí tmě, že od půlnoci už uběhly dvě hodiny. Tma nedělá nic, já se kradu z postele, opatrně, abych nevzbudila děti a nemusela je znovu uspávat, nechávám pootevřené dveře na chodbu a plížím se do přízemí.

Další

Ode dneška do včerejška

komentářů 8

Jak člověka může dohnat jeho vlastní minulost?

Další

Moje manželka je taaaková píča!

komentářů 29

Sluneční paprsky, procházející neotviratelnými okny, proměnily autobus v solární tepelnou troubu. Dívka v kraťasech a se sluchátky na uších se ovívala plastovými deskami. Tělnatá dáma se vrtěla na sedadle, nejspíš aby se k němu nepřilepila docela. Autobus prudce zabrzdil. Kapka potu sklouzla staršímu pánovi ze zátylku za límec košile.

Další

Když nemožné v realitu vchází…

komentářů 11

„Nebudete k nám náhodou muset jezdit do poradny?“ starala se paní doktorka.

Další

Mluvíte moravsky?

komentářů 24

„S plurilingvními dětmi zkušenosti máme,“ sdělovala mi zástupkyně proslulé jazykové školy s úsměvem, „umíme s nimi pracovat,“ culila se na Miminku. Miminka zarytě mlčela a pohled upírala k čisťounkému koberci na podlaze.

Další

Žďoura

komentářů 11

„To ona taky jedna říkala, že to vydrží, no a pak jsme stříhali pupeční šňůru,“ nedal se mými sliby ukolébat lékař v sanitce, „ale já to tu mám naštěstí všechno nachystaný,“ uklidňoval spíš sebe než mě.

Další

Protože se to tak dělá!

komentářů 7

Tramvaj mě dovezla skoro až k bráně porodnice.
Vrátný nevěděl, kam mám jít, a já během bloudění po areálu nemocnice vytáhla z kapsy telefon.

Další

Abys věděla.

komentářů 9

Měla jsem za sebou korespondenci se svou zdravotní pojišťovnou

Další

Čím těhotnější, tím mladší

komentářů 36

Čtyřikrát jsem se dovolala do hlasové schránky.
„Pokud vám nezvedáme telefon v našich ordinačních hodinách, jsme zaneprázdněni, zavolejte prosím později,“ šuměla už hodně ohraná páska.
Sestra se přihlásila až na popáté.

Další

"Tati, můžeš…?"

komentářů 9

Žádná školka. Žádné spaní.

Další

Jak nám zobák narost…

komentářů 5

Děti naší tzv. vyspělé technické civilizace žijí sice v dostatku a pohodlí, ale je to, jak se zdá, draze zaplaceno.

Další

Výchova Barbie v Čechách

komentářů 12

Prý si máme, my rodiče, ujasnit, jak si představujeme esenci ženství. Co, podle nás, dělá ženu ženou. Jaká taková ideální žena je… a jakou ženou byměla (měly) být naše dcera (dcery), až vyroste (vyrostou).

Další

Příběh otce, který zabil sedmileté dítě

1 komentář

… nebo si to alespoň myslí.

Další

Z říjnového deníčku šílené matičky

komentáře 4

„Jak může někdo hrát počítačové hry?“ podivoval se Choť odjakživa. „Taková nuda. Kolegové v práci pařej každou volnou chvilku, já to prostě nechápu,“ dodával, zejména v těch třech nebo čtyřech dnech, kdy jsem propadala kouzlu Farm Frenzy.

Další

Mobil a dítě

komentářů 13

„Milostné vzkazy mažu…“

Další

Nekrmit! Nesahat! (Z letního deníčku šílené matičky)

komentářů 10

Je ramadán a my se naprosto neduchovně přežíráme.

Prý.

Další

Nová černoška

komentářů 6

Nemůžu s dětmi vyjet bez desinfekce.

Další

Čí je to dítě?

komentáře 2

Maminčino! Jedině maminčino!

Další

Kolik stojí manželka?

komentářů 19

Výrok, že prostitutka vyjde laciněji, než vlastní manželka, je známý. Ale na kolik je rčení o prodělečnosti manželek pravdivé?

Další

Náš život na sociálních dávkách

komentářů 6

(Z květnového deníčku šílené matičky.)

Další

Visí mimi za nožičky, visí mimi za hlavičku…

komentářů 19

„Já viděla, že to „létání“ provozují některé africké kmeny se svými miminky,“ četla jsem včera na jednom diskusním fóru poté, co se mě asTMA po e-mailu zeptala, jak je to v Senegalu s masážemi a podobným „máváním dětmi“.

Další

Z dubnového deníčku šílené matičky: Jak vyměniti manžela

komentářů 8

Snadno a rychle.

Další

Jarní deníček šílené matičky: české státní občanství

komentářů 19

Na počkání.

Další

Více tříd, méně mrtvých dětí

komentáře 3

O tom, jak vzdělávání dívek může přispívat k populační explozi. (I když u nás je tomu spíš naopak.)

Další

Nějak jsem to neodhadla. (Z březnového deníčku šílené matičky)

komentáře 4

Jaro ve mně budí touhu po změně. A bezbřehý, nerealistický optimismus.

Další

Z březnového deníčku šílené matičky

komentářů 11

„On říká, že nemáme narozeniny!“

Další

Tak už je to tady! (z lednového deníčku šílené matičky)

komentářů 16

Všichni mi to říkali a já jim nevěřila! Doufala jsem, že to nepřijde vůbec… a nebo aspoň ne tak brzo.  

Další

Deníček matičky – Nový rok v Senegalu

komentářů 6

a Nový rok u nás doma.

Další

Z listopadového deníčku šílené matičky: putování za mamuty

komentářů 16

Když se věci mění dost rychle (nebo dost pomalu), jsou změny nepostřehnutelné.

Další

Překvapení

komentářů 7

Choť má nemanželské dítě.

Další

Z říjnového deníčku šílené matičky

komentářů 20

Měla jsem rande. První po… no, nejmíň pěti letech. Možná i šesti.

Další

Zářijový deníček šílené matičky

komentářů 20

Přepisování historie

Jsem smutnější a hloubavější… zdá se prý jednomu z mých oblíbených čtenářů.

Další

Jasný jak facka

komentářů 41

„Neubližuje ti Choť?“ ptává se mě občas maminka.

Další

Z (pozdně letního) deníčku šílené matičky

komentářů 19

Dnes především obrazem.

Další

Recepční v ložnici (Z deníčku šílené matičky)

komentářů 34

Srpen plyne poklidným tempem… aspoň pro mě. Ne tak pro Chotě.

Další

…a dětem postavte barák!

komentářů 56

Československá strana lidová dostala nápad: zrušíme daně vícedětným rodinám. Je zvláštní, kolik lidí to v internetových diskusích pochopilo jako „podporujme ty, kteří nepracují“, i přesto, že ze sociálních dávek se daně neplatí.
Pro mě je ale daleko zajímavější, jak si někteří z nás představují péči o děti.

Další

Sladkých pětaosmdesát (Z deníčku šílené matičky)

komentářů 20

Ztratila jsem manžela.

Další

Krysa

komentářů 18

Choť dbá na upravený vzhled svých dětí. Trvá na barevně sladěných oblečcích, odpovídajících příležitosti i ročnímu období, na pěstěnosti nehtů, pleti i vlasů. V honbě za ideálem neváhá překonávat ani nesnáze dané tím, že zvláštní kosmetika pro černochy a míšence se u nás shání jen těžko.

Další

Kolik si pamatují? (Z červencového deníčku šílené matičky)

komentářů 10

Kolik si pamatují děti, ty děti, o kterých si myslíme,  že tak rychle zapomínají, že nevědí skoro ani, co bylo před týdnem, natož co bylo před lety?

Další

Z letního deníčku šílené matičky II

komentářů 15

„Nevím, jestli přijedeme, jsme všichni nemocní,“ psala jsem ve středu – zrak rozostřený horečkou – kamarádce, která nás pozvala na mejdan, plánovaný a organizovaný dlouho předem. Na posteli vedle mě se v záchvatu kašle dusilo dítě. Další dítě zvracelo opodál, jiné sípalo na křesle.

Další

Z letního deníčku šílené matičky

komentářů 14

„Měli jste přijet tak o týden později, to už by byly třešně,“ litoval tatínek, aniž by tušil, že ho vezmeme za slovo.

Další

Husák v letadle

komentářů 24

„Zase plenky?“ podivoval se Choť do telefonu. „Vždyť jsem jedny kupoval tuhle…“ připomínal mi. Od doby, kdy rodičovský příspěvek pobírá místo mě Choť, připadla mu i povinnost zaopatřovat dětské zadečky. Ještě si, chudák, nezvykl, že plenky polykají kapesné stejně spolehlivě jako návštěvy casina.

Další

Pincesny

komentářů 12

„Nekoupím, to je pro holčičky“, volává poplašeně Choť, když po něm Knoflíček aka „Pincesna“, oděn v sestřinu sukni a s (mou) podprsenkou na hlavě, chce novou panenku.

Další

Z deníčku ještě šílenější matičky: Tříruká

komentářů 18

„Tohle už ale budete nechávat v postýlce?“ ujišťovala se v době mého těhotenství paní, která nám občas hlídá děti a s Knoflíčkem zažila ještě „období nošení“.

„Proč?“ podivila jsem se.

„No… protože to byste měla hrozně těžké, se třema dětma, a aby se muselo pořád nosit… Ale on vlastně váš manžel… jak to mají u nich, oni se asi taky nosí, že?“

Další

Z deníčku šílené matičky: Baby Friendly II

komentářů 67

„Doma miminko nemusíte koupat každý den,“ vysvětlovala dětská sestra na oddělení šestinedělí, „ale tady v porodnici se každý den koupou. Takhle si miminko navlhčíte žínkou – doma vám vanu napustí a teplotu vody zkontroluje tatínek – tady vanu nemáme, myjeme pod proudem vody,“ roztočila kohoutek. „Miminka to mají ráda, je to jako u maminky v bříšku,“ objasnila a strčila záda ječícího děťátka do šplíchajícího proudu.

„Jako novorozenci by mi to evokovalo spíš propichování plodové vody než vznášení se v děloze,“ pomyslela jsem si kacířsky.

Další

Z deníčku šílené matičky: Baby Friendly

komentářů 23

„To je vaše první děťátko?“ vysekla usměvavá studentka poklonu mým skorošedinám. 

 „Ne, třetí,“ přesunula jsem se z kategorie „stará prvorodička“ do kategorie „starý blázen“. Slečna si své mínění, ať už bylo jakékoli, nechala pro sebe (paní doktorka se na mě o pár týdnů dřív po téže informaci podezíravě zahleděla: „víte, že kojení není antikoncepce?“) a přerovnala na stolku vedle porodní postele stojánky s gázou.

Další

Z deníčku šílené (obrovské) matičky

komentářů 7

O třicet kilo těžší než před půl rokem, kutálela jsem se týden co týden do těhotenské poradny a týden co týden poslouchala „to už bude každou chvíli, možná už dneska…“.

Další

Letní a podzimní útržky z deníčku šílené matičky

komentářů 23

Z pupenců na větvích broskvoně pod balkónem už sluníčko vylákalo první kvítky.

Nemyslela jsem si, že je tu ještě uvidím.  Už od ledna jsme měli být v Praze.

Další

Jste povinni mít děti… ale jen doma!

komentářů 25

Při čtení cizích blogů (a diskusí k nim náležejících) jsem si v posledních měsících všimla dvou témat, ktrá se opakují: úvah o tom, že každý by měl mít/je povinen mít děti, a že děti (a matky) by měly být drženy v ústraní, aby neobtěžovaly ty, kteří děti nemají (nebo kterým děti odrostly).

Další

Týrající rodič

komentářů 36

Klidný letní podvečer v parku rušily jen hlásky hrajících si dětí a polohlasný rozhovor dvou maminek trumfujících se v rozhovoru o tom, která z nich měla po návratu z dovolené víc prádla k praní.

Další

Srpnový deníček šílené matičky

komentářů 21

Chvíle strávené mácháním prádla (pračka nepere) byly vzácnými chvílemi klidu. Děti se nepraly, neplakaly, neječely…. Nejspíš si někde potichu hrály.

Další

Z dubnového deníčku šílené matičky

komentářů 15

Ze školky, z té, která si neplete jména dětí a poskytuje i jiné informace, než ty o ceně služeb, máme lejstro, že Miminko je právoplatně přijata k předškolnímu vzdělávání; informační schůzka v květnu, nástup v září.

Další

Z únorového deníčku šílené matičky

komentářů 12

Zprávy ze života tu poněkud zaostávají; a je to zejména proto, že Manželka zažívá poněkud frustrující dny s dětmi, které nespí nikdy, když nespí ona; s jeslemi, do kterých Miminko už definitivně odmítlo chodit; a se školkami, do kterých Miminko nemůže být přijato,

Další

Back to nature! (aneb Holky alternativky)

komentářů 12

V Africe taky nepoužívají plínky!

Africké maminky taky nosí děti na zádech!

Další

Čert a dítě nikdy nespí

komentářů 7

„Jsou špatně vychované! Měly by spát od sedmi do sedmi. Nemají žádný pevný režim,“ vyčítala mi maminka hlásky mých dětí, které slýchala ve sluchátku při našich pozdně nočních telefonátech.

Další

Jaké mléko?

komentářů 24

„Dáváte dceří neupravené kravské mléko, nebo pokračovací?“ podívala se na mě paní doktorka od stolu zpytavým zrakem.

Musela jsem se zatvářit obzvlášť nechápavě, protože se zeptala znovu: „Když jste ji odstavila… dáváte jí normální mlíko, nebo speciální pro děti?“

Speciální pro děti. Ano, to je ten správný výraz. Přesně to jí dávám.

„No… já jsem ji ještě neodstavila…“

Na tváři paní doktorky se v rychlém sledu vystřídalo pochopení, údiv, znechucení a nesouhlas.

Nahlas však řekla jenom: „No… Tak budete odstavovat… tady mám pro vás nějaké povídání,“ podávala mi letáček společnosti vyrábějící dětskou výživu.

„Na zadní straně, tady,“ rozevřela před dementní matkou, „nalepíte ústřižek z krabice a pošlete jim to a dostanete od nich dárek.“

A paní doktorka asi taky, protože se tam skvělo čitelné razítko její ordinace.

Poděkovala jsem (ne, na paní doktorku ani na její péči o mé děti si opravdu nemůžu stěžovat), vyšla z ordinace a hned v čekárně se začetla do letáčku.

Stálo v něm, že kravské mléko bez speciální úpravy je nevhodné pro děti do tří let. Psalo se tam o nepoměru minerálů a železa, nevhodném obsahu tuku, riziku cukrovky a obezity a onemocněních ledvin. To všechno by prý mohlo kravské mléko způsobit mým potomkům. (Taky zhoršení atopického ekzému, ale to dokáže i umělé mléko pro děti.)

Proto bych měla bez zaváhání utíkat do nejbližší lékárny a koupit tam sušené mléko, upravené pro dětské zažívání.

Moje děti vypijí denně kolem dvou litrů (mateřského) mléka.

Doporučená dávka umělého je 600 ml; obsah jedné velké krabice (200 Kč) by tak stačil dvěma dětem na tři dny.

Mám svá mláďata v zájmu jejich zdraví odstavit a začít jim (za dva tisíce měsíčně) kupovat umělé mléko? (Nebo spíš, vzhledem k tomu, že se jedná o ekzematiky, pořizovat hypoalergenní – a o třetinu dražší – výživu?)

Myslím, že radši vydržím ještě těch pár měsíců kojit.

(A pokud si i někdo z čtenářů tohohle článku myslí, že kojení může navozovat nějaké libé pocity, místopřísežně prohlašuji, že dvouapůlletým kojením zocelené mateřské bradavky by ucítily nanejvýš polechtání motorovou pilou.)

Střet s realitou

komentářů 12

Telefon zazvonil, jako vždycky, v tu nejnevhodnější chvíli. Na ruce právě usnuvšího synáčka, syčela jsem na Chotě, ať to zvedne, honem, hned.

„Kdo je to? Músa? Chceš manželku? …Jo aháá! Músa!“ odnesl si můj mobil do kuchyně.

Nesla jsem chlapečka do postele, nožičky mu visely přes moje předloktí a mě napadlo, že ten Músa – není on to nakonec ten Músa, kterého Choť už celá léta shání? – bude určitě chtít peníze. Fuj, to jsem ale podezřívavá, zastyděla jsem se hned vzápětí.

Choť se asi po dvou minutách vrátil ke mně:

„Musím mu zavolat, asi mu došel kredit,“  hlásil rozjásaně. Než se na monitoru počítače stačilo objevit logo Skypu, zvonil mobil znova. A opět putoval do kuchyně.

Když přišel Choť podruhé, po rozjařenosti už nebylo ani stopy:

„Chce půl milionu franků,“ hlásil mi nevěřícně.

„Chce půl milionu franků, že se oženil a koupil si pozemek a teď chce tu manželku, Tukulérku, dostat k sobě do Gabunu.“ Na chvíli se odmlčel, ale bylo vidět, že mu to leží v hlavě. A na srdci.

„Celé ty roky mu posílám pohledy a pozdravy – nikdy mi neodpověděl. Neřekl mi ani, že se žení. A když potřebuje peníze, najednou si na mě vzpomene. Že mi to bude pomalu splácet! A když jsem mu řekl že to je těžký, že ty nepracuješ, odpověděl mi na to, že ty peníze potřebuje!“ povzdechl si Choť.

Jo, střetnutí s realitou nebývají příjemná…

 

Výchova rodiny

komentářů 23

  U jednoho mého článku, který původně nepojednával o výchově dětí, ale o výchově manžela, se objevil pozoruhodný komentář. Jeho autor na sebe nezanechal kontakt, takže jej musím zkráceně citovat bez dovolení:

Další

Kouzelník Baila Sy

1 komentář

 Evropský turista v senegalském městě nemůže přehlédnout spousty žebrajících dětí. Jsou často špinavé a otrhané, oblečené v příliš velikých tričkách, které už nenesou ani vzpomínku na svou původní barvu. Ukoptěnýma ručičkama s olámanými nehty tisknou k bříškům veliké vroubkované plechovky od rajského protlaku a s nadějí vzhlížejí nahoru ke tvářím dospělých chodců, zatímco drmolí naučený verš z Koránu, nebo se dovolávají jejich soucitu jen výkřiky „almužnu pro Boha!“. Můžete jim vidět do tváře, když sedíte v autě a žebráček, proplétající se mezi vozidly stojícími v koloně, přijde až k vám. Mohli byste jim samozřejmě vidět do tváře i jindy, kdybyste se k nim sehnuli, což ale nikdo nedělá.

Další